NAPALMED - Contrary collaboration     tape
__________________________________________________

KULTURA INDUSTRIALNA (Poland, 12/2004) > http://www.ikultura.net
...Czym dalej zagłębiamy się w ten materiał, doświadczamy złudzenia przebywania w sześcianie, gdzie wydobywające się mocno spogłosowane dźwięki, nierzadko w klimatach illbientu, są mocno spreparowana, zabrodzona i zniekształcona...
Materiał dźwiękowy NAPALMED obłożony jest wieloma, ale jednoznaczymi, prostymi teksturami. Wśród minimalistycznych zapatrywań, pojedynczych, rozwijanych stukotów czy głuchych odbić nakłada się wiele noisowych odpowieników. Szeroko przesterowany sound unosi się głównie w niskich częstotliwościach, z rzadka atakując górne rejestry. Utwory budowane są często na zasadzie kontrastu, na długości ścieżki przewodzi jeden główny motyw, zbudowanymi z kilku, chorobliwych nieco dźwięków, odpowiednio generowanych przesterami i phaserami, a na to nakłądają się co chwila róźne formy noise, chropwatego dźwięku. Tutaj warto zwrócić uwagę na dobre wykierowanie panoramy. Atakujące nas dodatkowe dźwięki sprawiają wrażenie, jakoby wypadały nam zza głowy, gdzieś z tyłu, a może ze środka naszych schorowanych komórek. Faktem jest, że muzyka NAPALMED czym dalej przez nią się przedziera, staje się coraz bardziej chorobliwa, co na swój sposób daje poczucie przyjemnego niepokoju. Mimo opartego na tym stylu kierunku, NAPALMED z nowym kawałkiem odkrywa przed nami kolejne swoje karty. Czym dalej zagłębiamy się w ten materiał, doświadczamy złudzenia przebywania w sześcianie, gdzie wydobywające się mocno spogłosowane dźwięki, nierzadko w klimatach illbientu, są mocno spreparowane, zabrodzone i zniekształcone. Backgroundy "Contrary Collaboration" mają raczej transową formę, nieczęsto zmieniając częstotliwość. Całościowo ta struktura, prefrująca powolne wymęczanie umysłu, swoimi prostymi nie szaleńczo, acz uporczywie atakującymi wizjami, głosami, czasem celowo rozpoznawalnymi, aby wkrótce zburzyć panujący w utworze porządek.
/ao/ Artur Olejarczyk
__________________________________________________

RINSING STAGE 03/99/07
Loňský podzimní etapu shrnující počin na stránkách Rinsing Stage často probíraného komba Napalmed byl v češtině zaštítěn názvem "Svéhlavá spolupráce". Toto spojení si lze vyložit mnoha způsoby, ale pro nás bude nejvhodnější souvislostí "kolaborace" stylů noise a industrial a jejich "medových" tvůrců Radka Kopela a Martina Holého.
Dobře hodinová již neodmyslitelně dobře nazvučená nahrávka byla vyvořena tradične tím, co dům a domácí studio dalo. V sedmi úsecích, které si dále přiblížíme, patří má výtka jistým okamžikům, ve kterých klukům občas dojde dech. Z dále napsaného snad bude patrné, kde tomu tak je.
"V ionském trojpotrubí" [1/ In 3 duct (ion)] se nejprve šine zrychlující hmota, která vedení naplní, párkrát s ním zacloumá a pomalu se vytrácí... Zbydou po ní dechy a zvuk zvolna explodujícího zařízení.
"Maník z Harvardu a neznámý hukot ve větračce" [2/ HU man and hum (an) in the breather], to je tajemný neidentifikovatelný hlas a hluk smýkání přecházející postupně ve středně těžkou rozházenou hlukařinu několika forem a rovin.
"Pokovený kus" [3/ Metalline piece] má skutečně železný základ. Metalická "symfonie" jest vítaným celek oživujícím výletem, který však paradoxně uklidní až uspí...
"Zelený hrášek kontra zničený mír" [4/ Green peas vs. split peace] je podivný název téměř dvacetiminutového "hraní na nervy". Toto není nic jiného než jízda průmyslového hluku, která nabídne mnoho rychlostních a intenzivních rovin, globálně pak zvyklý výlet této hlukomilné hydry.
"Sklocel" [5/ Glassteel] je zpočátku tišší a tím trošku nečitelná, nicméně po několika minutách její povaze přivyknete. Záměrně bezkoncepční hledání se buď zvrhne nebo uklidní.
"Silička" [6/ Powerk] se objevila na blíže recenzovaném sampleru a je poměrně drsným strojem.
"Loupaný hrách kontra Greenpeace" [7/ Split peas vs. Greenpeace] se stal na konec tím nejlepším a určitě nejsilnějším z celého počinu. Z "pohody" zde vystřelují uširvoucí nástupy, při kterých se zastavuje dech a mrznou záda. Na jejich frekvenci se pak kus převine a dolikviduje.
Ve svém stylu rozhodně nadprůměrný materiál věnovali autoři skutečným okrajovým experimentálním umělcům na celém světě a připojili výzvy se kterou se ztotožňuji: Dlouhý život drsnému energickému hluku!
Franta Březina
__________________________________________________

SBĚRAČ HNIDU #2
Hluk z Mostu! Oproti tomu, co znám z dřívějška, ne tak intenzivní, spíš řekl bych až dost pohodový (teda, jak pro koho). Zajímalo by mě v jaký tónině je to hraný! haha. Zvuk je dost dobrej, taky je to nahrávaný s dolby! Kdybych nevěděl o co jde, myslel bych si, že je to porucha mýho přehrávače
Po delším poslechu začíná působit depresivně, protože 5 ze 4 zubních lékařů si doporučují čistit zuby, a tak si je čistím. Už mám celý krvavý dásně, drhnu a drhnu, ale hluk v mé hlavě mi nedovolí přestat. Pořád se valí ty šílené tóny. Neutuchající kakofonní symfonie. uf. Snad se z toho do zejtřka vzpamatuju, ale nevim, nevim. Kdo chce kvalitní hluk, nechť si toto obstará.
Jan Čeliš
__________________________________________________

TALADRO #12 (Mexico, 3/2001)
Napalmed también experimenta pero con más ruido y hasta viene el track incluido en su 7" junto a Mood Nanamenicaca.
Juan Antonio Rotuno Espino
__________________________________________________

UNBLEMISHED #3/99
V tomto čísle již jednu recenzi na tyto hlukové experimentátory mám... Co dělat - je tu druhá. Tentokrát 68 minutový počin a to se u Napalmed rovná 7 "písniček". Jelikož Radek tentokrát umístnil i české překlady názvů skladeb, některé si Vám dovolím k "orientaci" předložit....Tak např.: V ionském potrubí, Maník z Harvardu a neznámý hukot ve větračce, Zelený hrášek kontra zničený mír, Loupaný hrách kontra Greenpeace... Co na to říkáte? Mě se ohromě zamlouvají, he he... Už v předešlé recenzi na tuto kapelu (Ma.Ho.Ra.Ko.) jsem se zmínil o tom, že člověk musí mít na "toto" chuť a výdrž (aby to celé vydžel poslouchat..)... Vězte tedy, že já si nyní "Contrary.." pouštím už po třetí (a vydržel bych i déle - ale jak říká klasik "všeho moc škodí")... Pro mě je asi ztěží vyřknout nějaký ortel, když se pohybuju v trochu jiných vodách, ale snad i to, že jsem toto dokázal poslouchat tři hodiny v kuse (!!!) něco napovídá... Zajímavé, nevšední...?! Asi tak nějak.... Jo, ještě bych chtěl říct, že při poslouchání této nahrávky mám otevřené okno a sousedé, kteří chodí kolem našeho baráku, nevěřícně kroutí hlavami - jsou u mně totiž většinou zvyklí poslouchat různé chrochoty, blití, skřékání (myšleno hlavně death-grind náhuly)... A nyní nevěřícně (zděšeně šmírují kolem a dohadují se jestli v mém pokojíčku něco brousím, vrtám, svařuji (?!).. Ach jo, mám to těžký!! Cha cha...
Petr Kapsa
__________________________________________________

WRECK AGE (Canada)
Contributors Radek Kopel and Martin Holy add to each other's sound sources creating one of the most interesting, eclectic, and intriguing noise/musique concrete cassette release!
Eric Bourret