NAPALMED - iii     CD
__________________________________________________

A2 25/08 (cze, 18.06.2008) http://www.tydenika2.cz
Nové album severočeského dua nazvané iii nepřináší překvapení ani zklamání - je jen dalším potvrzením neotřesitelné pozice skupiny v rámci české hudební scény, byť se pohybuje na jejím nejzazším okraji.

Napalmed patří dlouhá léta k tomu nejlepšímu, co může čeká industriálně noisová scéna nabídnout. Jejich tvorba se vyznačuje radikální soustředěností na zvuk, jemuž je podřízeno vše ostatní a na rozdíl od mnoha jiných uskupení zacházejících s hlukem nikdy nesklouzli k patosu ani okouzlení mystikou. Od svých začátků používají jak elektronické zdroje zvuku, tak i amplifikovaný kovový materiál (údery, tření) a album iii v tomto ohledu nepředstavuje novum. S předchozími "velkými" alby, s třískladbovým Up To The Ears In Tinnitus (1997) a dvouskladbovým Never Mind the MSBR, Here's the Napalmed (2002), vytváří iii s jedním trackem zajímavou sestupnou řadu. Zcela určitě to neznamená, že příštím vydavatelským počinem bude prázdný nosič, zabalený do originálně pojatého obalu. Stejně jako je tvorba Napalmed neslučitelná s tím, čemu se běžně říká hudba, vylučuje se i s mlčením.

Hluk bez tajemství
Album iii odsunuje jakýkoli popis na hranici únosnosti. Ne, že by byl nemožný či zbytečný, ale nad napsaným se bude vždy vznášet stín nedostatečnosti. Je sice možné soustředit se na průběh nahrávky a zkoumat, jak a z čeho je sestavena, nicméně nic podstatného neosvětlí. Možná proto, že jde o jediný osmdesátiminutový track, v jehož rozlehlosti se postřehy typu "v čase 56:50 se na tři vteřiny zapne flanger" stávají poněkud irelevantními. Ale možná také proto, že se pohybujeme po povrchu věcí bez podstaty, na což se většinou těžko zvyká, zvlášť když se stále objevují náznaky, že by se někde mohlo skrývat nějaké tajemství. Jednotlivé zvuky mohou lehko vzbudit zvědavost a vyprovokovat pátrání po jejich původu. Jenže stejně jako výsledek nemůže být přiřazen k žádnému existujícímu významovému komplexu (kromě toho, že se jedná o žánr noise), ani rozpoznání zrojů zvuku nemůže být tím, co by poskytlo záchytný bod. Jistě, pro zainteresovaného kutila není žádná ulička dostatečně slepá, avšak běžnému uživateli, podlehne-li této zvědavosti, musí tvorba Napalmed připadat jako křížovka bez tajenky. Úleva nepřijde a na to je třeba si zvyknout.
Studiová podoba Napalmed nikdy nemůže být tak strhující jako živé vystoupení - jednak je nahrávka až příliš vydána napospas vnějším okolnostem (dá se ztišit, igorovat, vypnout atd.), jednak chybí vyhrocený kontrast expandujícího, nezastavitelného zvuku a měkkého, zranitelného lidského masa. To však není omezení, které platí pro většinu skupin, starajících se především o intenzitu výrazu. Album iii se dá chápat jako zdařilý pandán k živému vystupování: aniž bych zpochybňoval, že je schopné obstát samostatně, jeho hlavní smysl vidím ve funkci dokumentační. CD může dobře fungovat i jako iniciace, protože navzdory své délce i navzdory tomu, že v ní není obsažena "žádná hudba, žádné ticho, jen a pouze čistý drsně tovární improvizovaný hluk", je vzhledem k jmenovaným omezením přece jenom vstřícnějším signálem než bezohledně atakující živá performance.

Mezi radostí a klaustrofobií
Nahrávka je bez ohledu na proměny jimiž prochází, a určité kolísání v intenzitě jednotlivých částí v podstatě jednolitá. Zhruba po dvaceti minutách masivní hlukové vlny sice dojde k něčemu, co by se dalo nazvat, jakkoli nemístně to v souvislosti s Napalmed zní, zklidnění (bublání vody doprovázené náhodnými údery a řevem, evokujícím bezradnost zvířete uvíznuvšího ve vodovodním potrubí) a zhruba po dalších dvaceti minutách jsou nevázané sonické erupce vystřídány náznakem strojových rytmů a temně ambientního podloží, celková atmosféra je však víceméně jednotná a nedochází k žádnému radikálnímu kontrastu: jednotlivé části vyvolávají pouze různé představy stísněnosti.
Napalmed ale v žádném případě nejsou cesta k depresi - tomu odporuje takřka radostné koncertní zapálení obou aktérů (i když v poněkud maniakálním duchu), neúnavná vydavatelská činnorodost a v neposlední řadě důraz na neobvyklé provedení obalů, z nichž některé působí vyloženě hravým dojmem. Tvorba Napalmed je potvrzením paradoxu, že i k něčemu, co se rádo vystavuje chaosu, rozvratu a zániku, lze přistupovat se zaujetím až s radostí. Hluk sice obecně patří k heterogenním jevům, které jsou z lidského života vytěsňovány, přesto je evidentní, že se - stejně jako další vytěsňované jevy - může stát místem, kde se dá za určitých předpokladů bydlet. Tento paradox vychází z jedné ze základních jistot: ať už se věnujete jakékoli činnosti, musíte být vždy alespoň trochu živí.
Jan Klamm (autor je zakladatelem nezávislého vydavatelství KLaNGundKRaCH)
__________________________________________________

ABYSS (cze, 06.07.2008) http://www.abysszine.com
Radek Kopel a NAPALMED jsou zpět. Po různých obměnách jména (NPLMD – jako Radkův sólový projekt) opět fungují jako skupina. Spojence našel Radek v MartiNovi B. (Martin Bechyně).
Člověk si říká, jak se může někomu líbit "bordel", který vytvářejí? Na druhou stranu, takhle by to asi vypadalo, kdyby stroje nebo věci mohly improvizovat nebo měly duši. My jsme však lidi. Dokážeme to zkousnout? Když jsem viděl záznam jejich vystoupení na Obscene Extreme 2006 nevěřil jsem svým uším. Ono se to dalo poslouchat a dokonce mě to i bavilo. Na tento festival zapadli perfektně. A čím to bylo? Protože připomínali samotný grind. Jejich styl bych nejspíše nazval "grindustrial."
A co Vás čeká? Intenzivní industriální inzultace. I tak se totiž dá vyložit název třetího alba kapely, které nese název "iii." Pouze jedna skladba se zde nachází (návaznost na předchozí alba, kdy na prvním byly skladby 3 a na druhém 2), avšak její délka činí 80 minut. Musím se přiznat, že mi dalo hodně práce soustředit se celou dobu na hlukovou stěnu, jež zde je zaznamenána. Ale po několika opakováních pak člověk začal pronikat více do nitra a zjistil, že ten hukot má i rytmus a i své obměny, které působí jako příjemné zpestření. Je ovšem potřeba velké pozornosti. Možná tam i člověk objeví něco, co ani aktéři improvizace sami netušili, že někoho dokáže zaujmout.
Ano, jedná se o improvizaci, ale velmi promyšlenou, která vznikla v jejich "Schoolshebně". Finální mix a mastering provedl Daemon a Radek.K ve studiu Démonova jáma, což dokazuje výborné nasnímání všech zvuků. Pro ty, kdo mají silné žaludky a holdují industriálu je toto album výborným soundtrackem na léto, pokud nejdou na brigádu někam do továrny.
Samotnou kapitolou je obal alba, který se nedá nazvat jinak než výtvarné dílo. Ručně dělané a velmi povedené. Jelikož se nejedná o hudbu, ale o hluky a já znám z této scény pouze pár umělců (AGHIATRIAS, INSTITUTION D.O.L., BIG CITY ORCHESTRA) nedokážu toto album ohodnotit. Pro ty, kdo ví o co jde doporučuji a pro ty, kdo rádi hledají něco nového v (ne)hudbě, je toto dobrý start.
- / 100%     Jan Škarka
__________________________________________________

BIZYGEL #2 (cze, zima 2008) bizygel@seznam.cz
Tahle recenze byla pro mě opravdu oříšek. Moc toho industriálu nenaposlouchám a proto jsem tohle cd odkládal jak jen to šlo. Ale stejně je to v přehrávači a line se z toho opravdu kvalitní industriál jak má být v režii Napalmed. V prvních minutách začne tlačit na emoce s pomocí kovů, vln, vody. Postupně se muzika podbarvení inspirativním hlukem - dech, hlas, odpad, vibrace, prokusuje dalšími nástroji do nekoečných 80-ti minut. Toto dvoučlenné těleso se nezaleklo ani obalu pro tento jeden skvostný vál, kde je plno infa o nahrávce zabalené v ručně tvořeném obalu se 7krát otevíratelnou titulní stranou s parádními fotkami, které i laikovi tvrdě naznačí kvalitu tohohle formátu. Celé je to převázané měděným drátkem a tento detail tomu, aespoň u mne, dodal industriální šmrnc i zvenčí. Ještě dodám, že kluci si to vydávají sami, ale to vše viz. rozhovor s... uvnitř plátku.
Aleš Hrebeniak
__________________________________________________

BREATLIKE VIOLENCE (fra, 24.03.2008)
It was honoustly a great experience I enyojed it from the very first minute to the very last. To me it was a total harsh industrial noise hallucinating trip. Alot of variations in sounds some moments more abstract and experimental then others. For instance the part with the insane vocals and the water sounds was a very nice surprise without in any moment loosing the Cd's aggression and its absurd dark atmosphere. Around the fourty mins and from then on I was without a doubt experiencing one of the darkest and harshest soundscapes I have ever heard within the industrial noise genre.
Ferlin M. Splinter
__________________________________________________

CÁRY MLHY (cze, 13.07.2009) http://carymlhy.blogspot.com
Třetí album českých Napalmed je slušný posluchačský oříšek. A co teprve recenzentský. Noise nepatří mezi mé standardní zájmy, nejsem tedy schopen posoudit, jak moc se podobá či nepodobá jiné kapele ze scény, jak moc je originální. Snad alespoň pro určitou představu, ze stránek kapely je zřetelně patrný obdiv k Merzbow.
Nejbližší možné srovnání, kterého jsem schopen, je s ambientem jako takovým. Jak u "iii", tak u v podstatě jakéhokoli ambientu je hudební složka v klasickém slova smyslu výrazně potlačena, hlavní roli hraje zvuk jako takový. Noise pravděpodobně nebude nikdo vyhledávat jako hudbu pro relaxaci, naopak běžně negativní dojem je vítaný. To už ostatně vyplývá ze samotného názvu žánru. Srovnání (které tentokrát fakt dost potřebuji využít) tedy zúžím na dark ambient, který je také vyhledávám pro přenášení negativních pocitů. Mluví se o strachu, tísni, prázdnotě. Většinou získám dojem vzdáleného nářku velryb, jsem otráven spoustou keců o mrazu a prázdnotě vesmíru a ať to mám jakkoli nahlas, stejně je to vše stažené úplně do pozadí a prostor, který by měl být vyplněn zvukem, je prázdný. V tomto je hlavní pozitivní rozdíl "iii". Hluk poskytnutý prostor vyplňuje beze zbytku, každá skulinka prostoru je naplněna ruchem, šumem, hlomozem, cinkáním, břinkáním. Při snaze o popis se mi asociuje slavná Čapkova věta, kde tuším v Povídkách Malostranských popisuje zvuky staré tramvaje. Ale já nejsem Čapek, Čapkova slovní zásoba mi bohužel chybí, musíte si to tedy představit sami. Představte si spoustu synonym a podobných slov pro těch pár, která jsem použil. A přesně tak to zní. Rozhodně to ale není pouze zvukový chaos. Velmi jasně se mi při poslechu v hlavě objevuje představa opuštěného polorozpadlého továrního kolosu, ve které zuří vichřice a nepředvídatelně se uvolňující elektrické výboje. Rytmická část (vytvářená hroznou spoustou věcí, viz stránky kapely) se z chaosu mění do skutečných rytmů, čímž hluk Napalmed získává rituálně industriální tvář. Přechody do rytmu příjemně oživují hluk a přitahují pozornost, iii tak nesklouzává mimo hranice pozornosti. Nebo alespoň ne tak moc, jako třeba onen dark ambient. Ten výsledný efekt bouřky a vichřice je mi velmi sympatický, do určité míry mi připomíná "Cursed Realms" od Sunn O))). Jen je atmosféra okultna a divokosti nahrazena industriálnem.
Co mi ale vadí je, že album se skládá prostě z jedné skladby o osmdesáti minutách. Proč? To je skladba tak celistvá a ucelená, že by nesnesla rozdělení do skladeb několika? Nemyslím si. Osmdesát minut nemám chuť (o času ani nemluvím) poslouchat skoro nic, natož pak něco tak náročného. Nejsem schopen to doposlouchat do konce v jednom zátahu. Hledat místo, kde jsem naposledy skončil, je otrava. Takže nakonec poslouchám určitou část ze začátku skladby dokola. Dle mého zbytečně. Jinak ale když mám chuť poslouchat nehudbu, tohle v mých omezených rozhledech vede.
Pozornosti neujde hodně zajímavý originální rozkládací obal. 
anek (Jan Dobrý)
__________________________________________________

COLD SPRING (uk, 04/2008) http://coldspring.co.uk
As the title suggests, this is the 3rd studio album of Czech act Napalmed. Recorded in 2006/7 with a new 2-member line up, 'III' is offered with no extra sound / production changes, just continuity from the previous albums "...Tinnitus" and "Nevermind...", though more precise, more intense and with more power. Napalmed offer a single 80-minute track of pure industrial / noise. Ltd x 600 copies in a very nice multiple foldout sleeve with wire tie.
Justin Mitchell
__________________________________________________

DIYCORE (cze, 01.04.2008) http://www.diycore.net
Neústupný konglomerát zvuku. Hudba, která odmítá myšlenkové konstrukce a planá slova, voda si taky nevykládá o ropné skvrně. Hudba? Ne, o hranicích se tu bavit nebudeme, o těch nepřemítám. Ty je třeba žít.
Jediný sedmdesátiminutový track. Jako kdyby se Boyleův film Sunshine rozlil do všydupřítomné, ohromující a ohlušující, požírající světelné masy a Napalmed k tomu složili soundtrack. A nebojte se, že by zvuková stopa méně žhnula.
Zkuste vniknout do proudu zvuku a hledat uzlové body, končetiny, které byste potom lehce odřízli a dostali se k mozku díla. Tok strhává, spaluje a zahluší, bere vědomí, iluze osobnosti se rozplývá v podivném časoprostoru nelidské existence. Není to nepříjemné, taky žádná slast. Přelud, halucinace, metafyzika a trip. Najednou jste i nejste, nekontrolované plynutí.
Když si sonickou briketu nazvanou „iii“ pustíte dostatečně nahlas, budete mít intenzivní fyzický prožitek něčeho neznámého. Nemyslím to tak, že jste si skočili zaběhat nebo položit činku prázdným směrem, tohle je otřásající, bytostná záležitost. Do krajnosti vedená krása smrdí tekutým olovem a srdce, srdce mělo vždycky tvar hydraulické pumpy. Ale ani to není přibližně. Musíte si vzpomenout na Nagasaki a tělo postižené tmou. Jateční ulici, která je dlouhá tichem. Každé slovo se vychloubá a smrdí záměrem, hluk je přesný jen okolo a peklem obchází nadržený bog. Po dvaceti minutách přichází zklidnění, na jeho pozadí bestie ubíjená k smrti.
Vysvobození? Se nekoná, dokud si nepřiznáš, že jinak už to nebude, lomozivý mráz je třeskutý více, než stihneš omrzlin. Počkáš?
Materiál se dá rozložit na složky, můžeš definovat stroj a zopakovat hudební větu. Můžeš to srovnat v rámci stylových měřítek a přiložit cedulky. Oloupat vrstvy a spálit si hnáty. Počkat na konec a pak opatrně dojít na začátek, jako že se nic nestalo. Jenže nic z toho nebude pravda. Jen zjistíš, že i když to nebyl nejpříjemnější zážitek, nic intenzivnějšího jsi nezažil léta páně. Přešlapování, polovičatost nebo pronikání jsou jako asfaltové mlíko. Tohle je průpal.
horovic (Martin Horniak)
__________________________________________________

EARSHOT (aut, 03.01.2009)
So also klingt das tschechische Kanalisationssystem, wenn gerade mal so nebenbei eine U-Bahn im Eiltempo vorbeischießt und notwendige Wartungsarbeiten mit Hammer und (nein nicht Sichel) Flex durchgeführt werden. Zum Glück waren bei diesem Ereignis Radek K. und Martin B. mit ihrem Aufnahmegerät zur Stelle und haben von diesem wichtigen Vorfall einen beinahe 80-minütigen Mitschnitt angefertigt. Klingt recht interessant und wurde sogleich auf CD gebannt. He, das reimt sich und schon der Pumuckl hat ja gesagt, was sich reimt ist gut. Nur leider nicht in diesem Fall. Dieser Release stellt gerade in Zeiten der Weltwirtschaftskrise ein Paradebeispiel in Sachen Materialverschwendung dar, da man hier außer nervigem Geklopfe auf Kanalrohre, wirren Industrial/Noise-Attacken, uninspiriertem Wassergeplätscher und gelegentlichen Vocals nichts, wirklich gar nichts geboten bekommt. Einzig lobenswert ist die wunderbar aufgemachte CD-Hülle, die in Handarbeit hergestellt wurde und echt ein Hingucker ist.
Bevor ich bei all dem Krach jetzt aber einen Darmverschluss bekomme und die heimische Kanalisation nicht mehr weiter versorgen kann, beende ich diese Kritik und rate allen nicht hart gesottenen Noisefanatikern (die sollten sich jedoch ranhalten mit dem Kauf, da das Teil auf 600 Stk. limitiert ist) einen weiten Bogen um diese Veröffentlichung zu machen. Eine Bewertung wage ich in diesem Fall nicht abzugeben.
Jürgen Winterheller
__________________________________________________

EXPERIENCE (cze, 11.10.2009) http://www.experience-mag.com 
Chcete zůstat u "klasiky" nebo se odvážíte nahlédnout za oponu a dopřát si občas něco, co dalece překračuje hranice dosud poznané hudby? 
Od doby, co vydali NAPALMED zde nedávno zmiňované split album s japonským "hlukařem" MERZBOW se událo mnoho změn. Tak především českou formaci opustil Míra Vlček a Radkovi po boku nově stanul Martin B.
Však i na poli hudebním je cítit nemalý vývin kupředu. Zvuky jsou různorodější a nebál bych se říci, že jejich použití je o dost nápaditější. Ti dva pro nás přichystali přepestrou škálu hluků.
První, co vás upotá dřív, než se vůbec pustíte do poslechu samotného, je netradičně řešený přebal alba. Ten je poskládaný z různě velkých trojúhelníkovitých listů z tvrdého papíru, na kterých jsou vyobrazeny směsice zachycených a blíže neurčených věcí s velmi zajímavým barevným řešením. Řekl bych, že tento obal a pak především to, co je na něm, naprosto přesně vystihuje můj dojem z celého počinu, který nám NAPALMED přichystali. Ale o tom až později.
Nyní se už tedy pojďme konečně podívat, co vše nám bezmála osmdesátiminutová stopa nabízí.
Prvních zhuba deset minut se od výše řečeného splitka zas tolik neliší. Slyšet je hluk v pravém slova smyslu. Klasický nástup. Možná bych tu vytkl zbytečně předimenzované basy. Ty se však v zápětí utiší a pro posluchače je zde připraveno první větší překvapení, kterým není nic jiného, než "obyčejná" voda. Odkapává v nejrůznějších časových úsecích na možné i nemožné předměty, z nichž každý má svůj specifický zvuk. Přidává se cinkot skla. Né tříštění, jen čisté tóny. V tomto okamžiku se přidávají hlasy. Nejedná se o žádné sdělení. Pouze zastřené volání a křik.
Klidnější a tišší sekvence ukončuje své představení a nastupuje hluk, podobný tomu, který nás provázel již na začátku. Jen ty basy už tu nejsou tolik výrazné. Zvuků přibývá a z hukotu se přelévají do blíže neurčeného syčení. Jako plyn, co uniká z popraskané trubky. Z dáli se nenápadně přibližuje v celku pravidelné hrkání běžícího pásu. Zároveň s tím se ozývá cosi, co připomíná foukání do skleněných láhví. Sykot utichá a vše se minimalizuje jen na "běžící pás". Ten opět nezůstává samostatně moc dlouho a po nějaké té chvíli mu dělají společníka šumy na pozadí a údery kladiv.
A teď tu máme překvapení číslo dvě. Slyšet je něco, co se dá získat snad jen jediným způsobem. Něco podobného by vám nejspíš vzniklo, pokud byste ručně roztočili na nejvyšší obrátky rozvrazý a zrezlý kolotoč na dětském hřišti a vzniklou stopu spojili do uzavřeného kruhu.
Vrzání se postupně uklidňuje, stejně jako vše kolem. Zde je nám průvodcem tichý šum. Mysl se odreagovává, uklidňuje.
Jak čas plyne, jakoby z veliké dálky se začínají ozývat dlouhé, celkem vysoko posazené táhlé tóny. Nahrávka opět houstne a "čistá voda" se kalí nově naplavenou tovární atmosférou. Zde se nacházíme přibližně někde v polovině naší cesty, čase 38:00.
Kov naráží na kov, jednou pomalu, jindy zas rychleji. Ta nepravidelnost dokáže v člověku vyvolat pěknou nejistotu. Údery se skřípotem ustupují a na scénu přicházejí zadrhávané zvuky. Jako kusem drátu o starou valchu.
Intenzita opět vzrůstá. Provází ji jemné bubnování prsty o plech, načež se velice rychle a nečekaně zdvihá masa zvuků a polyká vše předcházející. Jsme nejspíš uprostřed nejshlasitější a možná také nejméně příjemné části celého alba.
Jak se však dalo z načerpaných zkušeností předpokládat, nemá to dlouhé trvání a my se opět snášíme z monstrózní vlnové zběsilosti k zemi a setkáváme se se starými známými plechovými zvuky, které překvapivě dodržují lehce znatelnou rytmiku.
Opět "tam v zadu" něco šustí. Hukot se znatelně přelévá a vlny stoupají nahoru, padají dolu, posluchače houpou a mění se ve chvíli, kdy to nejméně očekává. Dostavují se tóny na pozadí, lehký šum. Ještě si naposledy trošku zahučíme a estráda roztodivných pazvuků pozvolna končí.
Uf..Že to byl ale náročný poslech. O to ale zajímavější. Nahrávka "iii" aktivuje všechny vaše smysly a hodně zapůsobí na představivost, když se budete pokoušet odhalovat, co že to vlastně všechno slyšíte. Stojí to za pokus, ne? Beztak jsem si jist, že uslyšíte něco krapet jiného, než já a samotní NAPALMED si budou muset svou nahrávku poslechnout opakovaně, aby zjistili, které okamžiky popisuji. A o tom tato muzika je. Ve své představivosti si každý utvoří svůj vlastní obrázek. Dobrá hudba ano, pro každého rozhodně ne. Zvažte sami, chcete-li zůstat u "klasiky", nebo jestli se odvážíte nahlédnout za oponu a dopřát si čas od času něco, co dalece překračuje hranice a nepsané definice dosud poznané hudby. 
90 / 100     moonroot (Vojta Doubek)
__________________________________________________

FEARDROP (fra,22.2.2009) http://www.feardrop.net
Le duo tcheque Napalmed représente, comme Contagious Orgasm ou Christian Renou a leur maniere, une part remarquable d’un artisanat musical dont ne sont pas familieres de plus jeunes générations qui pratiquent l’ordinateur comme atelier. Pour Napalmed c’est donc la « tradition industrielle » qui se poursuit en eux, qui utilise tout aussi bien les objets trouvés de toutes sortes que les sons de leurs propres corps. Si tant est que l’on veuille accorder valeur et pertinence a la question de savoir qui est « industriel » ou ne l’est pas, il est amusant de remarquer que les puristes concedent cette épithete plus volontiers a des musiciens comme Napalmed, qui travaillent « a l’ancienne », et c’est paradoxalement une vision « artisanale » donc archaique de l’industrie qui l’emporte, alors que la notion meme, lorsqu’elle a été produite a la fin des années soixante-dix, était associée a une aliénante modernité. Quoi qu’il en soit, le geste du duo est tourné depuis des années, et leur talent se montre en différentes strates qui élaborent un bruit sculpté, une machinerie complete ou roulements, fusion, abrasion, écoulement, pression et souffles s’équilibrent et dialoguent comme les instruments d’un orchestre. Ceci n’est que présentation, et le cour du disque est bien plus a trouver dans l’impression globale qu’il offre, car la symphonie est ouvre collective. Cette symphonie industrielle, au sens ou la voulait Russolo, affute les sens, réchauffe l’oreille dans sa tournure, flux et reflux en mouvement d’horloge et chaleur stabilisée : les effets aqueux et ignés confondus, ponctués par la fluctuante pulsation métallique qui se pare d’une bienveillance boisée, tout cela seme lumiere et copeaux dans ce qui semblait gris et bétonné. D’ici a la transe il y a peu, on l’a déja souvent signalé, peut-etre le faut-il encore une fois, afin de souligner qu’avec Napalmed, on atteint a une primordialité de la fonction musicale, a laquelle peu d’artistes, tous courants confondus, ont pu accéder, malgré leur nombre a la chercher.
Denis Boyer
__________________________________________________

FOBIA (cze, 31.1.2009) http://www.fobiazine.net 
A nedají si pokoj a nedají... Kdo? No Radek K. a Martin B., kteří momentálně tvoří nejrespektovanější český noise projekt Napalmed. 22/04/07 nahráli jedinou sáhodlouhou skladbu (několik zvuků do ní 10/08/06) a postarali se o rachoty, hluky, materiály, efekty, kovy, vodu, vibrace, vlny, zvuky, bordel, odpad, dech, hlas, křik, grafiku a fotky. Mix a mastering pak spáchali Daemon s Radkem K. 17/11/07. Asi je většině našich čtenářů známo, že Napalmed není o hudbě v běžném chápaní smyslu slova „hudba“ – ostatně hezky to popisuje promo list: žádná hudba, žádné ticho, jen a pouze „čistý drsně tovární improvisovaný hluk“ v Napalmedím stylu.
A tady bych mohl v podstatě skončit, protože stejně nedokáži předkládaný materiál lépe popsat než tvůrci. Osmdesát minut hluku, ruchu, lomozu, skřípání, hučení, syčení, šustění, klepání, cinkání, chrastění, šumění... Ale když začínám mít pocit, že je to pořád stejné a monotónní, po dvaceti minutách přichází razantní změna – od dejme tomu továrního noise k noise strašidelnému – podivné „hlasy“ (skřeky, zastřený řev) jakoby vypadly z nějakého hororu. Tohle nahánění strachu trvá asi pět minut a pak zase návrat zpátky. Po půlhodině začínám mít pocit, že už jsem to všechno slyšel, že „to“ zní stále stejně, ale hrdinně volím pokračování poslechu. Po čtyřiceti minutách si jdu dát pauzu, čaj, sušenku, protože udržení pozornosti už není v mých silách. Po pořádné dodávce energie (kromě sušenky kus čokolády a čaj s 3 kostkami cukru) ruším pauzu a hluková masáž pokračuje. K další drobné inovaci dochází kolem 47. minuty, kdy zazní i tón podobný tónu hudebnímu. Pak pokračuje to, co už jsem se snažil popsat, až k samotnému závěru se hlukařina trochu uklidňuje, zpomaluje, a když se disk zastaví, v podstatě jsem rád, že je konec.
Za pozornost určitě stojí obal. Radek K. si na grafické záležitosti vždycky potrpěl a snažil se přicházet s netradičními řešeními. Zajímavá záležitost se skládá z osmi stran, kromě vrchní a spodní jde o barevné koláže, které možná vznikly při poslechu téhle „Intenzivní Industriální Inzultace“ (to jsou ta tři "i" v názvu).
Bodování z pochopitelných důvodů vynechávám, nejsem na podobné záležitosti „odborník“ (smích) a další poslech „tří íček“ nemám v nejbližších dnech, týdnech, měsících a letech v plánu. Nicméně pro vyznavače tohoto (ne)hudebního žánru bude Napalmed určitě laskominkou.
Johan
__________________________________________________

FREEMUSIC (cze, 10.4.2008) http://www.freemusic.cz
"Severočeské duo hlukotvůrců vypustilo další album. Prý třetí řadové, kdo by se to v té spoustě samplerů, splitů a live-releasů pokoušel počítat. "Očistná zvuková lázeň je lepší než psychiatr", tvrdím po poslechu koncentrovaných 80 minut..."
Ačkoliv fakt nejsem skalním fanouškem scény, kterou sleduju spíš z povzdálí, Napalmed jsou pro mě nejvýraznějším představitelem domácího industriálu posledních let. Nekorunovaní králové. Asi to bude tím, že stále víc je pro mě podstatné nejen to, jak se dnes v hudebním undergroundu prezentuje kapela na pódiu či nahrávkách, ale jak se projevuje i v jiných směrech. V době postupného mazání hranic mezi „indie“ a „mainstreamem“, kdy se nemálo kapel sice tváří a navenek sebe sama označuje za nezávislé, ale následně se chová plně podle modelu toho nejkomerčnějšího, co může být, mi to přijde stále více důležitější.
Nevím, jak třetí řadovka Napalmed (třetí s otazníkem – kdo by se to v té spoustě samplerů, splitů a live-releasů pokoušel počítat) v rozsahu alba uspěje u kovaných posluchačů, kteří ničím jiným než touto scénou nežijí. Ale o tom, že má schopnost oslovit ty ostatní, nepochybuju ani vteřinu. Zpočátku mě trochu vylekal jeden jediný track, ale potom, co jsem si ho napotřetí sjel dvakrát za sebou, se najednou začaly vynořovat předěly, momenty gradace, a stále nové vzrušující prvky, takže onen model tradičního členění na skladby, pozbyl nutnosti. Navíc je možné si vyzkoušet poslech při různých stupních intenzity zvuku, od lehkého šumu v PC bedýnkách až po koncertnímu reálu se přibližující běsnění z aparatury. Zážitek, kdy sám posluchač může být spolutvůrcem.
Vždycky mě bavily industriální performance, ale nikdy jsem si nebyl jistý smysluplností jejich konzervování. Možná je to jen momentální prozření, ale tahle deska mi dává odpověď. Žádný pokus o umění, žádné hudební postupy převedené do industriálního prostředí, jen síla čirého zvuku ve všech představitelných formách. Fascinace hlukem. Od počátku desky se na vás vyřítí smršť, vlny se převalují, imaginace může naplno pracovat. Radost malého dítěte, zkoušejícího jako TOHLE zrovna zazní. Svobodně, bez příkazů a návodů, že takhle to má být, a že tohle je to správné. Podstata, že to i po letech má smysl. Žádné sdělování moudrostí, ale síla a tlak. Znáte ten pocit, kdy si stoupnete nazí pod sprchu a pustíte na sebe bičující proudy vody? To všechno v tom pro mě je.
Album je dotažené do detailů typu tenkého měděného drátku, kterým je zdařilý digipack převázán. Graficky skvěle zpracovaný, nápaditě rozkládací obal, opět odsuzuje trapné plastové krabičky do oblastí spotřební pseudohudby a nabízí další dimenzi. Nadstandardní rozměr. Shrnuto, podtrženo, zase jedna nahrávka, která mě poslední dobou vytrhla z letargie.
50-95 % (podle momentálního rozpoložení) / 100%     Tonda Kocábek
__________________________________________________

HELLY CHERRY #79 (serbia, januar 2009) http://hellycherry.co.nr 
Napalmed nikada nisam nešto posebno pratio iako trenutno važe za jedan od aktivnijih bendova. Neke stvari su dolazile tu i tamo u vidu mp3ca. A nekako su i oni saznali za ovaj zin te nam poslali svoje poslednje izdanje, album „III“, jasno treći po redu, mada sam mislio da ih ima više. Samo izdanje, da krenemo od onog prvog utiska ima jako zanimljivo pakovanje, kartonsko ali sa jako neobičnim rešenjem koje u kompletu vezuje komad žice. Dakle, fabrika od starta. Kada stavite disk, sviraće vam samo jedna stvar u trajanju od skoro 80 minuta. Stvar vuče na industrial noise. I ova odrednica mi mogla da ostane, ali pomenimo još da se radi o snimku koji zvuči prilično sirovo i uživo, tako da verujem da produkcija i obrada nije mnogo mešala svoje prste. Prosto kao da se nalazite u sred nekog postrojenja i slušate na jednoj strani rad mašine, na drugoj lupanje radnika itt. Naravno, traka ne ide sve vreme ujednačeno ali opet ovo se preporučuje izdržljivijima.
Nenad Popovi4
__________________________________________________

HIS VOICE 4/2008 (cze) http://www.hisvoice.cz
Řadová číslovka v názvu nového disku mosteckých hlukových improvizátorů, kteří aktuálně fungují ve dvoučlenné sestavě, je trochu matoucí - rozhodně se nejedná o třetí album  v diskografii Napalmed. Leda bychom vynechali četné výpalky, vinyly, kazety a split s japonskou legendou Merzbow a počítali jen alba, která Radek Kopel a spol. vydali ve formátu CD; pak by trojka odpovídala. Album vypadá opravdu luxusně, složitý booklet, jehož barevné, textem neposkvrněné listy mají soustředný tvar trojůhelníkových výsečí, je převázán tenkým drátkem, který se sice brání zpětnému zavázání, ale vzhledem k tomu, že jinak disk v obalu nedrží, má posluchač vlastně dvě možnosti: nikdy neotvírat, potažmo, když už k prvému došlo, nikdy nezavírat (také se osvědčuje vázat drát na mašličku, ale je to, řečeno s Robinsonem Crusoem, "práce piplavá").
Zvuková kapacita disku je využita téměř bezezbytku, jediný dlouhý track má bez pár vteřin osmdesát minut a jeho základ se zrodil při improvizaci v dubnu loňského roku. Výsledný tvar vznikl po dodání několika dalších, o rok starších zvukových stop. Milovníci boosterovaného zvuku, kovu a řevu, jakými Napalmed už léta jsou, rozhodně nemilují pevně daný rytmus či příliš dlouhé přešlapování na jednom místě. Úspěch jejich alb tedy závisí především na spontaneitě nahrávací session. Neustále se přelévající masa bílého zvuku s dostatkem prostoru pro permanentní mikroděje a "sypající se" zvuky si berou stejnou měrou z noise i neidiomatické improvizace. Hudba Napalmed je, na rozdíl od tvorby všech ostatních industriálních projektů v Čechách, výhradně hudbou touhy zaznamenat okamžitý prožitek.
iii se vyhýbá nebezpečím jdoucím s podobným přístupem ruku v ruce, dokáže si udržet energii po celých osmdesát minut, během nichž zprvu odlišitelné zvuky postupně houstnou v hustou mříž s nepravidelnou osnovou a oky. Zdařilé album končí rychlým střihem: katarzí, k níž se stále blížilo, je následné ticho.
Petr Ferenc
__________________________________________________

HURLANMILITIA (ita, 15.12.2008) http://hurlantmilitia.forumfree.net
Pensate di stare dentro una fabbrica soltanto per avere un’idea del suono prodotto dal gruppo, proveniente dalla Repubblica Ceka, caratterizzato dallo spettro sonoro di echi e rimbombi che accompagnano l’ascoltatore per un’ora, diciannove minuti e cinquanta secondi . Siamo dentro il corpo di una fabbrica dove i rumori prodotti dai macchinari della catena di montaggio si sostituiscono alle ritmie della musica industriale, esempi delle bands facenti parte della scuderia della Earache. Quel suono dei FUDGE TUNNEL, ....., mettetelo da parte: in questo caso ci troviamo davanti all’onda d’urto primordiale di rumori delle prime firms industriali, delle suggestioni che i macchinari della fabbrica riproducono, delle urla degli operai feriti durante il lavoro, il tutto in una sequenza di sonorita che ben si ricollegano al dettato letterario del futurista Luigi Russolo che in data 11 marzo 1913 pubblico “L’arte dei rumori” , dove “ [...] l'arte musicale, complicandosi sempre piu, ricerca gli amalgami di suoni piu dissonanti, piu strani e piu aspri per l'orecchio. Ci avviciniamo cosi sempre piu al suono-rumore. Questa evoluzione della musica e parallela al moltiplicarsi delle macchine, che collaborano dovunque coll'uomo. [...] Questa evoluzione verso il "suono rumore" non era possibile prima d'ora. L'orecchio di un uomo del settecento non avrebbe potuto sopportare l'intensita disarmonica di certi accordi [...]. Il nostro orecchio invece se ne compiace, poiché fu gia educato dalla vita moderna, cosi prodiga di rumori svariati.“. Successivamente tali aspetti vennero trattati da Pierre Schaeffer con” Amériques” (1918-21) e Pierre Henry in “Symphonie pour un Homme Seul” (1949) e “Variations pour une porte et un soupir” (1964), tanti esempi di “rumorismo” che all’inizio degli anni cinquanta Schaeffer defini come “musique concrete”, per passare poi alle sonorita di gruppi, solo per citare qualche nome, come HUMAN LEAGUE di “Reproduction”, EINSTURZENDE NEUBAUTEN. Dopo questi brevi ma doverose premesse parlando del gruppo boemo c’e da evidenziare quanto loro indicano in una loro nota informativa, dove parlano di continuita compositive con quanto espresso in “Up to the ears in the Tinnitus” (1997) e “Never Mind the MSBR, here’s the Napalmed” (2002). Insomma gli scenari dei NAPALMED sono caratterizzati da macchinari che respirano nelle officine, rumori assordanti di presse che creano un’atmosfera grigia avvolta dalle esalazioni emanate dai luoghi di lavoro, compreso il sudore ed il vociare degli operai rappresenta quel che qualche “cantore ben informato” ha definito il suono dei NAPALAMED come [... rumoraglia “naturale” ...].
Gianni Aiello
__________________________________________________

INCIPITUM (slo, 28.7.2008) http://www.incipitum.sk
V poradí tretí album mosteckých zvukových násilníkov je už niekoľko mesiacov realitou svetlých zajtrajškov. Na ploche 80 minút prezentuje dvojica Martin B. a Radek K. hlukové stopy postmodernej továrenskej deštrukcie žánrovo označovanej ako noise/industrial. Samotné cd „iii“ vyšlo v náklade 600 kusov a je zabalené v nápaditom, ručne vyrobenom obale previazanom medeným drôtom.
Celý príbeh sa začína v opustenej fabrike, kde sa rozoznejú zvuky kovošrotu. Voda šumí, padá, deformuje zvuk. Hypnoticky vibruje a naráža na kov. V pozadí akoby kravské zvonce freneticky bili na poplach, že aj mlieko je vražda. Príbeh sa len začína a už vysilené telo leží na zemi a prijíma kovový zvuk a vodu. Odstup signál šum priblížený k nule decibelov. Počuť rozbehnutý stroj a lietajúce súčiastky. Údery kovu na kov.
Osem minút tridsať sekúnd prichádza prvé uvoľnenie, spomalenie tempa. Deviata minúta znamená výdych, aby sa stroj opäť piskľavo rozozvučal. Bez vody. Všetko drie, piesty rezonujú. Akoby sa do snenia postupne vkrádal vlak. Jeho brzdenie a škripot trhá sny. Stále ležíte bezvládne a továrenský stroj ďalej rezonuje. Sluch začína bolieť a najradšej by ste celé monštrum zastavili, ale svet kovu sa nedá oklamať. Melie pomaly, isto. Zvuk sa vrství, a v jednom okamžiku máte pocit, že do fabriky vstúpila zima. Nie, ležíte v iglu, vysilení. Iba ľad, sneh a studený vietor, mraziaci na kosť.
Koniec 21 minúty. Vedomie sa vracia, zápach benzínu cítiť na blízku. Nevidíte ich, ale sú tu. Kričia, ale nerozumiete im. Beztvaré výkriky o pomoc. Ďalší uväznení ľudia? Milióny zvierat prahnúcich po slobode? Uzatvárať ľudí v umelo osvetlených klietkach je vraj nehumánne, zvieratá sa ale môžu. Teraz to viete. Niekto kričí o pomoc, nerozumieť slovám, pocity zostávajú. Továrenské chovateľstvo je vražda. Ostal človek človekom?
Zápach benzínu preniká dovnútra tela. Tupé nárazy tekutiny v bandaske pripomínajú pominuteľnosť, skorý koniec. Prichádzajúce zvuky ukolísali myseľ, aby ničili ďalej. Cítite, že sa blíži zmena. Taký hluk tu ešte nebol, a predsa je celá fabrika v pohybe. Zatvárate oči pre lepšie uchopenie súzvukov a všetko sa chveje. Všetko okolo je fikcia. Sen alebo psychotropná poprava mysle. Ste na opustenej vesmírnej stanici, letíte do neznáma. Spoločníkom je tma a vibrácie, ktoré sú od začiatku vašimi vibráciami. Aká je istota, že ste celú sústavu nerozkmitali práve vy?
44 minúta. Ocitáte sa vo vlaku smerujúcom do neznáma. Máte pocit, že ste na zlomok sekundy stratili vedomie a prostredie sa vymenilo. Akoby šlo o prázdny kontajner nákladného vlaku. Akoby nešlo o sen. Len vy a studené repetície. Občas zachytávate náznaky hlasov, ľudí, chápete, že aj hlas stroju dokáže vykresať okamih nádeje. K ušiam vám dolieha Stalkerov príbeh prevádzača do Zóny a chápete, že Tarkovského príbeh sa s hudbou Napalmed prelína, spája, konvertuje na prach. Zvuk spôsobuje neistotu, vyvoláva strach. Všetko naoko dáva zmysel, ale v skutočnosti nezapadá do mozaiky ani len holá veta.
Od 60tej minúty počuť búrlivé otrasy. Vietor sa láme na železnej konštrukcii. Cítite, že sa blíži koniec a život sa rozplynie v hlukovú stopu, celý svet sa utopí v pozdĺžnom mechanickom vlnení pomaranča. S prichádzajúcimi zvukmi sa opakuje príbeh, hlava bolí a nedá sa povedať, ako ste sa dostali na toto zvláštne miesto, ktoré vás už neraz priviedlo na futuristickú stopu vašej kreativity.
Napalmed sú nočnou morou modernej doby a technologického pokroku. Stačí zavrieť oči a odviazať predstavivosť. Ocitnete sa vo svete prebujnených zajtrajškov, v krajne, v ktorej hluk vykresľuje tvary. Imaginácii sa medze nekladú a možno práve vy prídete k inému záveru, ktorým je v tomto príbehu smrť vás a vašich hrdinov. Možno nezačujete ozvenu miliónov klietok, v ktorých sa mrhá zázrakom života. A možno siahnete po novinke „iii“ z dielne Napalmed a vyskúšate napísať niečo iné. O hudbu predsa nejde, je to továrenský hluk s ľudským srdcom.
Tomáš Ráčo
__________________________________________________

JAMKA (slk/uk) http://urbsounds.sk
...sa konecne aspon mne podarilo si vypocut normalne tvoje cd... gratulujem, fakt ze vydarene, sa super pocuva. pre mna nie je az tak vela noisu, ktory si zvyknem doma pocuvat, skor chodime na koncerty ... aj ked mame ake-take noisove platne, ale tento bude urcite do tejto serie patrit...
...nechcem tu teraz vyznievat pateticky, ale fakt je to vydarene... obal tiez!
Daniel Potočný
__________________________________________________

KEEP IT FROZEN (pol, 21.03.2008) http://www.myspace.com/kifrecording  
total industrial noise strike, no computer or nintendo games here, extreme dots of improvised madness, percussive ritualistic, convulsive vocals with modulated feedback, abstract and complex in all ways. my ears are pleased listening to the edge of scattered elements as metal junk, glass... even water... so this is the napalmed way and i like it. excellent manufactured cd,non usual format as always. stay brutal!!;)
kif_
__________________________________________________

LO-FI OR DIE (uk, 3/08) http://www.jigokuki.co.uk
Thanx 4 th delightful surprize. Packaging/graphic art sensationally soars, but sounds significantly stoop.
Minzo Shiroma
__________________________________________________

MARASTJAKCYP (cze, 21.03.2008) http://marastjakcyp.com
Promo materiály říkají: INTENZIVNÍ INDUSTRIÁLNÍ INZULTACE! A mají pravdu.
Většina kritických textů zaobírajících se industriální nebo noisovou tvorbou se odehrává v těchto mantinelech: buď recenzent zvolí impresionistický přístup a čtenář se dozví tok myšlenek poslouchajícího, nebo znalec zvolí hlubší začlenění do kontextu scény, což ovšem laikovi mnoho neřekne. Je to však jen část mozaiky přístupů k tomuto minoritnímu žánru, přičemž hlavní je především sám impuls k jinému vnímání na kost oholených zvuků. Návod na poslech industriálu neexistuje, zbývá jen
subjektivní sdělení osobního zážitku plus výčet použitých nástrojů (u Napalmed to byly doposud rozličná železa, kovy, plechy, pružiny, dřeva, umělé hmoty, sklo, mixér, voda, kameny, elektroniku fungující, rozbitou i preparovanou, mikrofony, efekty pedálové i jiné, hlasy, samply, smyčky, nahrávky, poloplaybacky, předtočené pásky, atd.).
Napalmed se tentokrát podařilo vytvořit atmosférickou nahrávku, která staví na monoliticky neměnném soundu a na tomto základě pokouší trpělivost posluchačů. Napalmed již noisem neničí, neboří, ba téměř naopak, staví a budují. Už to není nahodilá změť továrního odpadu, nebál bych se použít slova umírněnost ve výrazu. Matadoři šíleného výplachu Merzbow jdou stranou, Napalmed spíše než nahodilými ruchy tvoří plochy a zdi. I když se jedná opět o improvizaci, nějaká koncepce za tím vším rámusem je slyšet.
Třetí deska obsahuje pouhou jednu skladbu zabírající celý čas CD, tedy bez několika sekund plných osmdesát minut. Zprvu je slyšet jakási obří pračka na lidi metamorfující do čím dál tím víc odosobnělého bordelu. Na pozadí tovární megalopole a nekonečné kovové masy se odehrává souboj dílčích industriálních součástek. Až tyto součástky-detaily dál rozvíjejí nepropustnou hlukovou rakev. Je to pomyslný dialog všech kusů železa, ocelového zábradlí, dvoukoláků s kradeným kovovým šrotem, mosazných tyčí, dštění sirnatých oblaků z uhelných elektráren, pohybu pásových rypadel, jeřábů, řetězů a kloubních zařízení, řevu motorů nákladních aut a vysokých pecí, odstřelování dalších a dalších tun zeminy, klapání železničních vagónů, pravidelně se opakujících rytmů pásů, destrukce přírody a (nejen) lidského života vůbec. Obrazovou asociací budiž makabrózní obraz zdevastovaného hnědouhelného pásu severních Čech. Posledních dvacet minut je těžkotonážní destrukce všeho živého, hluk se proměňuje minimálně, je hrubší, silnější, zlejší. Jak se celá skladba blíží k časovému limitu stříbrného kotouče (tj. 80 minut), náhle utichá a končí. Těžko říct, co by se stalo, kdyby Napalmed vydali 2CD. Nicméně posledních dvacet minut je skutečně velmi neměnných; těžko říct, zda ku prospěchu či škodě.
Depresivní? Statické? Nicneříkající? Nudné? Tak jako abstraktní vizuální tvorba má probouzet myšlenkové asociace, působit na diváka silou, jejíž účelem je dát rozumem nerozložitelný smyslový zážitek, tak i zvuk může otevírat brány smyslové poznání. Nicméně mix obojího je na vystoupeních dobré i z praktického pohledu. Šikovný VJ dokáže projekcí oživit jinak dost statickou podívanou.
Co je třeba pochválit, je netradiční ručně dělaný obal, se kterým si autoři projektu dali práci. Je tvořen několika slupkami, které, když kalendářně otočíte, vytvoří pokaždé jiný obraz. Když ho rozložíte, uvidíte jakýsi trojúhelník. Nevím, zda pánové brali inspiraci v časopisu ABC, ale toto se jim opravdu povedlo. A samotný potisk na stříbrný kotouč je plný rezavých šroubů. Trefné.
Shrňme to. Napalmed pokračují ve svém pojetí hluku. Nezávislí, sví, i nadále vyvolávající protichůdné reakce. Co se mne týče, já si u jejich třetího studiového počinu odpočinu. Vyčistím trubky, naložím se do industriální lázně, zadarmo se projedu po Vítkovicích. I když si na konkrétní bodové hodnocení netroufám, přesto ode mne palec hore. A kdo by se chtěl blíže seznámit s českou industriální scénou, nechť otevře kulturní magazín UNI 9/2005.
PS: 24. září se na sedmičce střetnou Napalmed s Guapo.
7 / 10    onDRajs (Ondra Kůs)
__________________________________________________

METALIRIUM (slk, 2009) http://www.metalirium.com
A je to tady, tuzemské, silně originální, mnohými zatracované, nepochybně však originální a extravagantní hlukové duo Napalmed opět zaútočilo. Jejich třetí zásek obsahuje pouze 1 song, což je zajímavé, neboť první deska obsahovala 3 kusy a druhá 2 kusy. Snižující se počet skladeb je však plnohodnotně vyvážen jejich stopáží, tzn. sice jeden song, ale 80 minut dlouhý. S Napalmed je to samozřejmě tuze těžké. Nejde o muziku, na nic se tu nehraje, snad pouze na nervy. Můžu sebevíce obdivovat jejich vytrvalost ve svém zkázonosném díle, jejich profesionalitu a nadhled s jakým přistupují k výrobě svých produktů (plnohodnotná lisovaná CD, netradiční velmi zajímavý bookletu), přesto je nadmíru jasné, že se to asi nebude moc lidem zamlouvat, respektive většině lidem. Ti, kdo se s tímto fenoménem ještě neměli tu čest setkat, si můžou o jejich stylu udělat obrázek z jejich vlastního trefného pojmenování sebe sama „žádná hudba, žádné ticho, pouze čistě drsně improvizovaný hluk“.
Musím se přiznat, ačkoliv jsem se opravdu hodně snažil, tak během 2 poslechů se mi skutečně velmi často myšlenky rozutekli, mozek pravděpodobně sám podvědomě došel k závěru, že je možné věnovat se něčemu smysluplnějšímu, než poslechu lomozících strojů. Přesto by se dalo říci, že se tu a tam vyloupl zajímavý rytmus a pokaždé, když se tak stalo, jsem začal uvažovat o tom, co to asi je. Ovšem stereotyp a pocit toho, že jde o intro a každou chvíli se to rozjede, jsem měl pořád. Myslím,že by se tomu dalo zabránit opakem toho, co dělají, tj. rozkouskování nahrávek, na co nejvíce pár minut dlouhých kusů, ve kterých by docházelo k výrazným změnám, co se obsahu týče.
Ovšem plně chápu jejich nadšení pro věc v kontrastu s rozporuplnými reakcemi okolí. Dodnes si vzpomínám, jak jsem ulítával na nahrávání různých zvuků pro intra na našich demáčích a nechápal jsem, proč ostatní nesdílí mé nadšení z toho, když se při zvuku močení našeho bubeníka v pozadí rozrachtal startující trabant (demo Fatal Error od Animal Hate) apod.
Jelikož se na našem serveru hodnotí hudba, tak Napaled zanechávám bez hodnocení. Za originalitu a veskrze profesionální přístup k věci bych hodnotil vysoko.
Michal "Mech@nik" Petrášek
__________________________________________________

MINDVIEW #155 (bel, 2/2009) http://www.mindview.be
Dit is we hoorden van deze Tsjechen: het basisgeluid is ontsnappende preslucht, begeleid door eenillegaal die als versteeling met een loden pijp op een conainer mept. Verder waan je jezelf in een dordeweeks ijzerverwerkingssbedrijf, waar dan wel een autostrade doorheen raast. Wat later proberen  ze ergens een F16 te starten, kieperen ze die illegaal me t de inhoud van zijn woning in de watervallen van Coo en hoor je war er gebeurt als een waschmachine zich probeert te vereenzelvigen met een keukenrobot. En dat allemaal op een monster van 80 min. De stilte na het indruken van de stoptoets getuigde van meer talent.
ROEST 1 / 7     (KH) (Kris Hadermann)
__________________________________________________

MONOCHROME VISION (rus, ) http://mv-info.livejournal.com
Dmitryi Vasilyev
__________________________________________________

MORTEM (cze) http://www.mortemzine.net
Kdybych se snažil hledat nějaké významné české představitele hlukové hudby, nejspíš bych sáhnul po Napalmed. Během cca patnáctileté existence stačili vydat na čtyři dlouhohrající alba, odehrát bezpočet živých vystoupení a zúčastnit se několika zajímavých spoluprací. Když už nic, minimálně společné split album s mistrem Merzbow svědčí o tom, že Napalmed smějí být bráni vážně.
Album přišlo v zajímavě řešeném obalu, omotaném kusem měděného drátku. Industriální podtón artworku připomněl vzpomínku na první setkání s Napalmed (a zvláště na jejich pódiovou vizualizaci), během Pražského vystoupení Merzbow.  Led monitor Hifi věže indikoval jednu dlouhou, bez deseti sekund 80-minutovou skladbu.
Tři íčka se mohou netrénovanému uchu zdát jako jedna dlouhá kolekce šumění a plechového lomozu. Skutečně, albu vládne základní motiv připomínající šum a rachot (řekněme) točícího se, nepravidelného válce, doplněné o nahodilé a improvizované hluky.
Nečeká nás však monotónní 8-hodinová šichta ve fabrice, ale přes hodinu příjemného hluku, který není zas tak nudný a nahodilý, jak by se mohlo zdát.
Nové momenty přicházejí na povrch častěji, než obměna riffu v drone-doomu a občas v kombinaci s všudy-přítomným šumivým podkladem se dá hovořit o jakési struktuře, i přesto že je album především výsledkem improvizace.
Snad pro představu neuškodí malá paralela s ambientem. Deska ubíhá podobně příjemně, žádné ultra násilné skoky z klidných pulzů do vysokofrekvenčního deliria. Je ale jasné, že posluchač nenavyklý na noise, bude iii vnímat poněkud jinak a asi odmítavěji. 
K razantnějšímu přibytí ostřejšího hluku dochází spíše k závěru desky, gradace ale probíhá velmi pozvolna a tak pokud neposloucháte album skutečně nahlas, či ve sluchátkách, nezarazí vás a bez úleku v klidu přivyknete.
Podle mě k nejzajímavějšímu momentu iii dochází přibližně po dvacáté minutě. Hluk utichá a ke slovu se dostane jemná hra s tichými hluky. Nejen, že je pasáž sonicky zajímavá, ale pokud máte živější fantazii, dokážete si i něco představit. V mém případě to byla osoba uvězněná v hnusné rezavé kádi s dýchací maskou přes ksicht, která však místo kyslíku do plic nešťastníka tlačila mazlavý černý hnus.
Může se jevit, že vydržet 80-minut noisu je náročné, v případě iii je tato doba příjemně stravitelná. Ať už jako pozadí při nějaké činnosti, či jako sonický výlet. Při rozumné hlasitosti deska svými frekvencemi nemučí bubínky natolik jako je někdy zvykem u jiných hlukových umělců, ale rozhodně neškodí hlasitosti trochu přihulit, aby se z alba stala opravdu intenzivní industriální inzultace!
Dalibor DALIHROB Goj
__________________________________________________

MUCKRACKERS (fra)
harsh junk noise, attention les oreilles! tres influencé par la scene japanoise, ce duo tcheque a fait un split avec Merzbow (comme la moitié de la planete sauf nous ah ah ah).
__________________________________________________

MUSICSERVICE (cze, 1.8.2008) http://musicserver.cz
V rukávu žádná esa
Industriální projekty zaujímají v hudební scéně prapodivně exkluzivní pozici. Nikdo z publicistů nechce být za nemoderního, zkostnatělého, konzervativního blbečka (jako by to bylo něco špatného...), a tak většinou předhozenou nahrávku spolkne i s navijákem. Já ne.
Mostečtí Napalmed v čele s Radkem Kopelem jsou v určitém smyslu tváří české industriální/noise scény. Umějí se protlačit dopředu, za sebou mají kvantum nahrávek, o kterých leckdo ví - mají sebepropagační talent. Proč ne. Dopředu je také žene churavá hudebně-publicistická hydra: člověk neuvyklý poslouchat tento specifický žánr při prvním setkání s ním pookřeje, zaznamená existenciální zážitek, změní názor na hluk, dojme se. Ty recenze podle toho vypadají. Opačme: přijde někomu překvapivé, že když budu hodinu poslouchat bordel, výsledkem bude koupel mozku v elektronech šílenství? Ne. To neznamená, že by v Česku nefungovaly muzikálně vynikající noise/industriál projekty: V.O.I.D. budiž příkladem.
Mám velmi daleko k tomu, abych z alba "III" vstřebal něco obohacujícího. Ostře se stavím proti neschopnosti lidí z branže odkrýt nicotnost a zbytečnost hluku pro hluk, kterou pak ještě skrývají za stylistickou rádoby obraznost (mám sem napsat něco jako "oceánové vlny hluku"?) a podobná klišé, která mají vytvořit pózu největší alternativy.
"Trojka" nepřináší vůbec nic v kontextu žánru nepředvídatelného, úvodní monolitové antré (trvá 20 minut) zabije veškerou atmosféru hned v počátku. Je pravda, že se daří ze stereotypního bahna vybřednout zručně zvládnutým závěrem, to nicméně nahrávku nezachraňuje. "III" je album jednoduché, působí spíše až improvizačně, nemá tah na bránu, zaujmou spíše jen zlomky. Je mi jedno, že hluk má být "hudbou budoucnosti", že ho "nejde" (opravdu?) vykládat z pozic konvenční kritiky. Poslední album Napalmed je zabito úvodní statickou pasáží, nepříliš působivý je i jeho průběh až do posledních třinácti minut. Je mi jedno, že Napalmed dělají hluk: já ho hodnotím jako hudbu. A jako takový má jen jednu nálepku: propadák. 
4 / 10     Radek Hendrych
__________________________________________________

MUZIKUS (cze) http://www.muzikus.cz
INSTINKT (cze) 
Pravda, že alba jako je „iii“ (co to asi tak může znamenat!) nejspíš na žebříčcích nepotkáte, neuslyšíte je ani v rádiu – v tomto případě i proto, že obsahuje pouze jedinou, téměř osmdesátiminutovou skladbu. Kapela, původem z Mostu, tak má dostatek možností si se všemi nápady náležitě pohrát, což také činí. Vyžaduje to ovšem poněkud soustředěnější  poslech, díky dlouhé stopáži se pak lze do něj doslova ponořit, splynout s proudem zvuků a nechat se jím unášet. Přestože jsou Napalmed řazeni k industriálu, nečekejme řezání do kolejnic a kvílení rozbrušovačky, ale spíše ambientnější plochy – které však rozhodně neuspávají, není to ševelení jemných syntetických rejstříků, to ne! Zvuky, které Napalmed produkují, jsou „nepříjemné“, „znepokojující“, jako celek však skládají hudbu, jíž se stojí za to otevřít. Vyplatí se to!
Zlatý hřeb: třeba kolem osmadvacáté minuty
Zní to: překvapivě vstřícně
5 / ?     Josef Rauvolf
__________________________________________________

NOISE MASTER #19 (cze, 18.03.2008) http://rabies.wz.cz/noisemasterzine.html  
Rejdio Kopelů ví moc dobře, že většina lidí je pouze v takzvané posluchačské rodině a jiný než právě posluchačský zájem o konkrétní nosiče je nulový a tak se rozhodl, zapojit trochu toho mazlení se s nosičem (tak jak jsme tomu byli zvyklí u ltd. (limitovaných) edicí hlavně comp. (kompilačních) albumů ANOMALOUS SILENCER). Proto je nejnovější album zabalený (zadrátkovaný) a po rozbalení si chvilku pohrajete se zajímavou „skládačkou“. Já například udělal z obalu obrázkový kalendář, který se dá postavit na stůl. Obal je poskládaný z nejrůznějších „skoro“ trojúhelníků, i letáky jsou ve tvaru trojúhelníku…. Kdysi jsem takhle chtěl dělat specielní verzi Noise Masteru…. CD vyšlo v nákladu 500ks + 100ks na propagaci (docela slušná várka!!!). NAPALMED je tedy zpět jako duo spolek. CD má 80 minut… jedna osmdesátiminutová kompozice. To je extrém a pravděpodobně záměrnej, haha. Nejvíc mě bere to pozadí, jakoby hučely motory někde na strojovně nebo např. míchačka. Má to totiž svoje tajemno, takový strašidelný neznámo. Škoda, že to tam není pořád ve velkej dávce. Druhá podstatná část je – já nevím, něco jako hodně vzdálenej zvuk letadla či hodně zkreslený proudění vody (což by mohlo být, píše se o vodě i v souvislosti s použitými „nástroji“). Třetí a poslední hlavní pilíř alba „iii“ je ve zvukách kovových částí. Na tyhle tři základní části se nabalují už jen drobný nespecifikovatelný ruchy. Osobně bych dal do popředí něco intenzivnějšího, surovou stěnu hluku s náznaky nejprapodivnějších zvuků. Album „iii“ je prostě docela plochý a nijak vybočující ze standartních kolejí noise. Dalo by se říci, že se NAPALMED vracejí ke kořenům harsh noise. Zvuk je opět dobrej, což stále není zvykem u noise/industrial produktů. 
p.s.1 Nechal jsem se unést… a album „iii“ je jedna rušná zvonkohra.
p.s.2 Nechal jsem se unést… a album „iii“ je srážka několika bouří.
p.s.3 Co znamená název „iii“?
>ŠA< (Jirka Klomfar)
(…je to dobrá nahrávka, ale k dokonalosti, která je u noise alespoň pro mě dost podstatná, chybí větší spestření, prapodivný, výrazný, vybočující ruchy/zvuky, cokoliv, co hodně nabourá celou kostru těch zvuků…) 
__________________________________________________

NOVA MUSIQUE #23 (ita, 5/2009)
Benventi nell’Inferno!
Nessuna premessa, nessun Caronte, nessuna anticamera… L’Inferno contemporaneo dei NAPALMED e qui, adesso e non c’e modo di voltarsi indietro. La bocca del vulcano e in Repubblica Ceca e ritrovarsi tra le mani l’incredibile disco, dall’insolita artwork, e una delle emozioni piu intense provate dall’avvento del Compact Disc.
“III” e un progetto concepito come continuita di due opere che lo precedono (Up To The Ears In The Tinnitus” (1997) e “Never Mind The MSBR, Here’s The Napalmed” (2002). Napalmed sono Martin B. e Radek K. che con la loro “Insana Intensita Industriale”, propongono un lavoro di assordante orchestrazione, alchimia perfetta tra suggestioni tardo industriali ed esoterismo post-nucleare. Si tratta di una sola traccia di ben 80 minuti che non e musica, non e silenzio ma nient’altro che “pura e penetrante improvvisazione noise” in Napalmed Style. Il risultato e una allucinante avventura a base di saturazione acustica in cui modulazioni, suoni e rumori si sviluppano provocando una vera e propria tormenta apocalittica. Una sintesi efficace di distruttivita industriale, angosciosa e disperata, allo stesso tempo anche catartica e liberatoria… quindi necessaria! I Napalmed condivideranno il palco il 24 marzo a Praga, all’ Archa Theatre, con la figura simbolo del noise contemporaneo ossia MERZBOW, “The Godfather of Noise”. Se sapete di cosa sto parlando non vi dico altro.
5 / 5     antz (Anthony Ettorre) 
__________________________________________________

PAŘÁT #30 (cze, podzim 2009) http://paratmagazine.com
Recenze na počiny Napalmed už po těch letech beru jako takové intelektuální cvičení. A vlastní Napalmed pak nepovažuji pouze za kapelu, jako spíše za fenomén. První věc, která mě napadá, když držím v ruce nový počin, opět vyvedený v unikátním obalovém řešení, je vytrvalost. Historii kapely jsem nikdy nesledoval, její počiny cíleně nevyhledával, přesto mám pár artefaktů, na nichž je tato hluková veličina zaznamenána, či spíše se sama zaznamenala, neboť se vesměs jedná o skutečně DIY produkty, často jedinečné nejen žánrově, ale i jednotlivým ručním zpracováním. A to už s požehnanou dvoucifernou historií na periférii i tak okrajových žánrů. To chce výdrž. Jak říkám - nejen kapela, ale fenomén. A nejen muzika, ale životní postoj. Takže teď pochvala za zásluhy a pak zasloužený odpočinek. Lehnout si, zavřít oči a k tomu si pustit třeba rádio. Nebo výrobní linku. Nebo několik výrobních linek synchronizovaných dohromady, odstupňovaných růnými hluk filtrujícími zábranami, tu se scházející v jednom rytmu, tu se rozpadajících do neuchopitelného prostoru a průběžně ještě doplněných o solitérní zvukové elementy mechanického (třeba jedno bouchnutí do bicích) či elektronického charakteru. Z minimalistických ploch se vynořují komplikovanější nástupy, basové vibrace jsou prokládány výškovými šumy, z nichž na povrch vyplouvají úzkostlivé "etnopasáže" na tamtamy z nerezové oceli s degradovanou mikrostrukturou; kdybych psal příspěvek rpo marxistický časopis, nepochybně by to byla příležitost naroubovat  zde témata industriálního proletariátu a chudoby zanedbaných okrajů společnosti. A když přijde na řadu zpěv... no zpěv, polemika se sdělovanými poselstvími se prostě nepřipouští. Do kuchyně pánů hlukotvůrců nevidím a přes velký proletářský nihilismus se ze mě fanoušek industriálního noise nejspíš nikdy nestane, avšak uchopení nehudební podoby hudby na této třetí dlouhohrající desce kapely zní sakra přesvědčivě, i když pustit si tuhle jednu skladbu opakovaně v tahu je asi jen pro ultrafajnšmekry. Na necelých 80 minutách Napalmed naservírují intenzivní proud vědomí/polovědomí/podvědomí... možná i bezvědomí...
W (Martin Brnovják)
__________________________________________________

PAYO (cze, 3.10.2008) http://www.payo.cz
Na budíku 5:00, teď už fakt musím. Rychle něco hodit na sebe, dát Badymu obojek a hurá do podzimního parku. První cigareta, ostrý náraz čerstvého vzduchu… denní rituál, opakující se v pravidelném rytmu. Ještě vykonat povinnou hygienu, všechno zamknout a na autobus. Stovky stejně nadšených lidí, pochodujících okolo a těšících se zase do té ,,své“ fabriky. Právě přijíždí 5, přecpaná k prasknutí. 15 minut nedobrovolného „sexu“ s hromadou dalších, co také zrovna nechtějí… už jsem na místě, konečně!! Lojza jako vždy s dobrou náladou kouká z okénka vrátnice. Desátým rokem v důchodu, ale stále v plné síle. Po celonočním luštění sudoku a sledování televizních programů má v očích mohutné známky únavy, ale nedává jí znát. Jeho kolega Josef se právě doma stará o to, jak zaplatit dluh, který načerpal nočními telefonáty na erotické linky, dnes nepřijde. A možná už nepřijde nikdy. Lojzu zatím vystřídá tatínek jednoho z mistrů. Beru do ruky píchačku a několik minut před šestou vcházím dovnitř areálu. Cestou na šatnu se pozdravím s kolegy. Někteří mají to štěstí, že právě odcházejí domů po noční, jiní sdílejí mé nadšení. Na šatně vytáhnu z plechové skříňky mastné montérky, pracovní obuv a kšiltovku Jawa, vzpomínku na mého tátu. Obrovskými vraty vcházím do tovární haly velikosti našeho paneláku. Ten zvuk je nezaměnitelný. Tohle je skutečný NAPALMED. Teď už není čas na kecy, zapínám soustruh. Nade mnou po páse sjíždí kovové hranoly, které mají před sebou ještě dlouhou cestu, než se z nich stane něco podstatného. Pohledem se zdravím s Mirkem, o něco málo mladším mistrem směny. Kluci opodál (praktikanti z učňáku) poslouchají na malém, ale výkonném audio systému techno. V tom hluku není přesně jasné, jestli DJ míchá všechny desky tak, jak má, ale vlastně to není podstatné. Mám to rád. Ta atmosféra prostředí a do toho přehršel všech různých zvuků je okouzlující. Každý si maká na tom svém a přitom jsme jedna velká rodina. Teď už nejde odejít. Ještě 80 minut a bude první přestávka. Do té doby ovšem musíme jet všichni naplno. Z jedné strany soustruh, do toho techno, pak řetězový pás, jinde pila. Každá práce má své. Když se člověk zaposlouchá do toho rambajzu, může v něm najít leckdy neskutečné věci. Zavírám oči a zasním se… indiáni už nesedí okolo ohně a jsou pryč. Po dvaceti minutách na jejich tábor vlétla smečka lvů a je otázkou života a smrti, jak všechno dopadne. Pokud by člověk před odchodem do tohoto zaměstnání dodal svému organismu (nedej bože) nějakou drogu… těžko by se mu tady dýchalo. Naštěstí to dobře dopadlo, lvi jsou pryč. Zavírám dveře své fantazii a pokračuji ve výkonu. S výhledem na výplatu se tady dá vydržet mnohem lépe. Všichni tedy posloucháme a vyhlížíme ten magický datum. Zvykli jsme si na to. Koncem šichty je už člověk sice hodně unavený, ale je to naše práce. Domů odcházím pomalu, hlavu plnou toho všeho. Žádný muzikant by nedokázal složit takovou symfonii… nebo snad ano??
- / 10     Filip 
__________________________________________________

POLÍ PĚT (cze) http://www.polipet.cz
Mostečtí hlukoví Napalmed vydávají třetí album (třetí s otazníkem - v jejich produkce splitů, kompilací etc. to jde špatně spočítat). Jak jkinak než ve své vlastní produkci. Navazují na linii předchozích desek "Up to the ears in tinnitus" (1997) a "Never mind the MSBR, here's the Napalmed" (2002), které máme v distribuci. Opět je to industrial bez pseudohudebních příkras. Estetika kraválu.
Josef Jindrák
__________________________________________________

RAVENHEART (cze, podzim 2008) http://ravenheart.mysteria.cz
Čistokrevný a ukrutný noise!
ulvberth (Zdeněk Hlisnikovský)
__________________________________________________

RAW & WILD (ita, ) http://www.rawandwild.com
In attivita da alcuni anni, i cechi Napalmed rappresentano una band assolutamente originale nel campo dell’industrial europeo. Non temo smentite quando affermo che il duo ceco sfugge a qualsiasi tentativo di catalogazione. Per loro la musica non e una categoria. E’ un semplice stato dell’anima. Quindi, evitate accuratamente di avvicinarvi al loro mondo con la stessa mentalita con cui gustate un album di pop. Il risultato non sarebbe all’altezza delle vostre aspettative. La musica dei Napalmed segue uno schema assolutamente libero dove rumoraglia elettronica, rumoraglia “naturale” e rumoraglia elettrica si alternano creando un humus particolare e originale. Sono anche strani nella tracks-list: un album di un solo brano. Per l’appunto…
- / 10 (Il voto? Un problema…)     Emanuele Gentile
__________________________________________________

ROCK & POP (cze) http://www.rockandpop.cz
Důležité sdělení pro všechny, kdo rádi relaxují u industriálně továrního hluku, rachotu, šumu a zvuků kovových i nekovových materiálů. Napalmed rodina (tentokrát v sestavě MartiN.B. + RadeK.K.) pro Vás přichystala další ze svých odpčinkových desek, našlapaných hlukovou energií a improvizačním umem. Album s nádherně zpracovaným obalem nese podtitul "intenzivní industriální inzultace" a obsahuje jedinou dlouhatánskou skladbu. V ní můžete najít tolik inspirativního, že to na regulérní album s přehledem vydá. A navíc jedna skladba tu zákonitě být musí, jestliže na prvním albu byly tři, nadruhém dvě. Jen nevím, co bude na případném čtvrtém. Možná nic.
4,5 / 5     Milan Slezák 
__________________________________________________

ROCK STORM (cze, 06.04.2009) http://rockstorm.ic.cz
Album III od Napalmed by mělo být již třetím řadovým v nepřeberném množství splitů, kompilací a dem. Radek K. je nestorem českého Industrial / Noise mágem. V prvé řadě každé album nebo XY skladba, kterou Napalmed dělá je naprosto v jiném žánru, i když vždy jde o Industrial / Noise. Trochu odbočim – tímto Radka zdravim a na jejich spolukoncertě s dalšími dvěmi kapelami bylo show naprosto jedinečné. Však jde spíše o naprostý úlet a tato hudba pokud se nechá hovořit o hudbě není pro každého.
Pokud se někde zmiňuji o noise kapelách, tak vždy v hlavičce uvádim pouze pro otrlé a duševně vyrovnané, nebo pro naprosté šílence. Tak to jen okrajově. Tato jedna skladba v trvání necelých 80ti minutách, je tedy odlišná a to dosti od předešlých skladeb, nebo alb které jsem slyšel nebo mam. Není až tak kovově rachotové nabuzující dojem vypětí fabriky a její živelný tepot. Toto album je vícero uhlazenější, v následku přidání zvuků tekoucí vody a křivek v hluku.
Nu, pro ortodoxní posluchače je snad toto poviností a pro písmáky oříškem recenzovat. Náklad na lis byl 500ks, takže stále můžete zakoupit,, ale předem raději otevřete stránky Napalmed a poslechněte nějakou tu novější ukázku z jejich tvorby.
Uf, dostal jsem zahulit při celém poslechu. A hlasové projevy s dechovým cvičením v temně posazeném podzvuku jeskynního obrábějícího stroje, za kterým stojí wizard mne docela donutilo hledět na déšť z okna.
No prostě stručně Napalmed jsou tady a ještě dlouho budou, i když občas stagnují.
A obal je taktéž umělecké dílo rozevírající cosi. Pod tímto obalem si může každý představit co chce, tok fantazii se nechává volnost.
Mimochodem hned koncem roku 2008 udělali Napalmed další album, to jsem neslyšel tak nevim jaké je, ale jde o dvojici Martin – Radek takže co chtít více.
Alan Rohan
__________________________________________________

R.U.M. (cze, 04.01.2009) http://www.rumzine.com
Ještě před „rum“ pauzou ke mně dorazilo CD hlukové lokomotivy NAPALMED, poháněnou Radkem Kopelem a jeho výpravčím, Martinem. B. Originalitou opět oplývá obal disku, vyvedený tentokrát v jakési rozbalovací skládance, která má dovést Mohameda k ocelovému jádru. Protože NAPALMED patří k tradičním recenzovaným kouskům v R.U.M.u, stalo se už tradicí, že na tyto nahrávky nahlížíme v trošku jiném měřítku, než na ostatní „normálně hrající kapely“. NAPALMED je zkrátka hluk, kravál, bordel… nicméně, když jsem dělal s Radkem rozhovor pro PAYO, zmínil jsem se o tom, že jejich noise už není tolik agresivní, snaží se více proniknout do nitra něčeho, co nejde ani popsat. U starších nahrávek jsem si vybavoval buď absolutní zánik světa či továrnu, kde vládne naprostá anarchie. Nová tvorba mi připomíná pohled do žárovky z odstupu několika milimetrů. Nekonečná záře se rozhostí před vaším obličejem a po několika minutách zjistíte, že jste úplně slepí! Potom už přichází děsivá porce hluku. Tělo i hlava má dost, jenže jak to všechno zastavit, když nevidíte na tlačítko STOP? Mám skoro pocit, že Radek najel na jakousi podivnou formu industriálního hororu. Tak mě napadlo, jestli náhodou dvojka z NAPALMED, nesleduje po večerech staré řízné horory. Opět totiž dochází k tomu, že hluk tentokrát není až tolik do uši drásající, ale spíše alegorický. Zkrátka nikdo nemůže vědět, kdo a co číhá za druhým rohem. Pro epileptiky tedy NAPALMED rozhodně nejsou. Stačí si jen poslechnout úvodní kompozici. Hořící doutnák, možná i nějaké lidské vzdechy, natahování nevděčníka na skřipec, žhavení lebky zvané budík, kladkostroj a v neposlední řadě jáma a kyvadlo…! V následujících minutách pak pokračuje procházka šachtou, kde nevidíte ani na špičku nosu. Všechno kolem padá na zem a člověk jen čeká, kdy mu na hlavě přistane SMRT! I přes jakousi evoluční křivku však NAPALMED stále nepatří k běžně poslouchatelným produktům. Rovněž pochybuji, že tomu bude někdy jinak, ačkoliv mě napadla taková zajímavá věc a sám by mě zajímal třeba i Radkův názor! Myslím, že by nebylo od věci, kdyby pánové vytvořili nějakou hlukovou nahrávku v kombinaci se zvuky s různých hororů či jiných zvrácených filmů. V neposlední řadě bych uvítal třeba nějaký prolog temného hlasu, podobného jako mají třeba THE FIELDS OF THE NEPHILIM. Samozřejmě, tenhle můj výplod berte s čistou rezervou – prostě jsem se neubránil. Poslední tvorba NAPALMED však ve mně zkrátka evokuje výše popsané pocity, a protože jsem fanda hororů, nějaký podobný vývoj bych jen a jen uvítal. Těžko však odhadovat, jestli by se podobná cesta zamlouvala konzervativním „hluchátorům“. Těžko říci, jak velké mantinely si kolem sebe staví NAPALMED. Až tolik jsem do komunity „výrobního“ publika nepronikl, abych věděl, co je do jistí míry „tolerováno“. Možná, že se až pateticky snažím zpřístupnit noise masám :). To by mě mohlo jednou mrzet. Tak doufám, Radku, že mě nikdy v noci neprobudíš se sbíječkou a baterkou v ruce! To jsou tedy noví NAPALMED! A teď ještě několik bonusů na závěr. Nejprve se můžete podívat na virtuální procházku bookletem (ano, přesně takhle vypadá) a pak se podívat na ukázku z koncertu…
Aleš Levý
__________________________________________________

SABBATHID (jap) 

Kohei Yamamoto
__________________________________________________

SODAPOP (ita, 31.1.2009) http://www.sodapop.it 
Dio santo, se solo esistesse una giustizia a questo mondo gente come la Parodi starebbe sciogliendosi sotto ad una colata di sperma di uno dei mostri di Alien e le pellicole di Muccino non andrebbero neppure bene per essere trasmesse durante i cineforum scolastiche di terza media, ma da quand’e morto Marcinkus e anche vero che la qualita dei cattivi e davvero scadente. Sono giusto tempi in cui il rumore puo solleticare le fantasie artistico/erotiche di un pubblico rock che d’improvviso scopre la caciara grazie ad uno sdoganamento indie (Sub Pop) di roba come i Wolf Eyes e cosi via…e cosi una serie di sciamannati americani (anche fighi, va detto!) sono pronti a seguirli a ruota. 
Ma prima del No Fun Fest, prima di Carlos Giffoni, molto prima, i Naplmed sul loro lato di un celebre split cd gia rompevano il deretano al buon Masami Akita (Merzbow). Quando meta degli yenkee dell’era Bush junior si avvicinava timidamente al distorsore recuperando vecchie cassette marce dei loro fratelli piu vecchi che avevano avuto incubi a suon di Maurizio Bianchi, Intrinsic Action, Masonna, Skullflower, etc… quando ancora meta di questi ex-rockers in cerca di novita stava per cambiare pelle... allora, i Napalmed c’erano e si facevano sentire pur venendo dal buco del culo del mondo e mentre la loro stessa patria non esiste piu sotto quel nome (Cecoslovacchia), loro sono rimasti. La cosa buffa e che a dispetto del nome e di una certa ruvidita di fondo, i due slavi non si sono mai fermati alla pura e semplice ignoranza: grezzi si, ma ignoranti per nulla… freak semmai, quello si e pure tanto. Per questa nuova uscita dalla grafica favolosa (una specie di composizione tipo calendario con i diversi strati multicolori che vanno a formare un'unica cover) Radek e Martin prendono un’unica sessione e l’assemblano con alcuni materiali provenienti da una precedente registrazione. Quello che ne risulta e un tappeto powernoise morbido (non scherzo: zero cafoneria!) che viene intervallato da pause in cui oltre a dei rumori di acqua o di qualche materiale liquido che gocciola qualcuno dei due emette dei rumori all’interno di un tubo e poi ancora rumore, rumore, a tratti piu tenue a tratti piu fitto ma sempre con quel piglio live e con quel gusto retro-industriale che a meta delle cazzate “pomp up the volume” molto spesso manca. Eh, si, e proprio quella la grossa differenza, per quanto rozzi e a volte primitivi, i due rumoristi slavi non si improvvisano a fare del casino senza costrutto e senza nessuna ragione all’infuori del caos fine a se stesso, infatti la traccia ha un suo sviluppo ed un’identita molto piu marcata di una marea di ciofeche fatte in cinque minuti. Il suono e molto bello pur essendo cartavetrato e per nulla superprodotto, l’effetto globale e quello di un bel lavoro freak-noise cresciuto a botte di ascolti e di sessioni. Insomma direi che si tratta della concretizzazione di due perle differenti, ovvero: che "l’improvvisazione non si improvvisa" (Anthony Braxton) e che "some trips last forever” (Government Issue)… e se 79:50 non sono un trip: buona camicia a tutti!
Andrea Ferraris
__________________________________________________

SPARK 7/08 (cze, 01.07.2008) http://www.spark-rockmagazine.cz
Tak jako někdo vydává na discích šplouchání moře nebo tropickou bouři v pralese, jiný si libuje v drsně experimentální improvizaci továrním hlukem. Žádná hudba a žádné ticho. V tom tuzemský nezmar Radek Kopel a jeho letité dítko Napalmed skutečnými přeborníky. Na netradičně zabalený kotouček, nazvaný opět atypicky "iii", nahrálo současné duo kvanta zvuků, které asi každý nerozchodí. Dlouhých osmdesát minut plyne nepřetržitý tok industriálních, psychedelických ruchů, rušivých šumů a všelijakých elektrizujících impulzů. Chválím opravdu dobrý sound stereotypního, zároveň monotónního bloku. Na noiseové scéně to kolikrát není pravidlem, existují ještě větší extrémy. Nečekejte nikdy u Napalmed melodie, harmonie ani líbivý rytmus. Dejte pozor, toto není 
muzika!
4 / 6     Cyklo (Martin Cvilink)
--------------------
3 / 6     Karel Balčirák
4 / 6     Vláďa Třískala
1 / 6     Bob Zelenka
1 / 6     Jan Kozák
5 / 6     Martin Čermák
4 / 6     Michal Jakubík
4 / 6     David Havlena
4 / 6     Zlatina Jeřábková
__________________________________________________

TEENAGE ARSONIST (25.9.2008) http://teenagearsonist.blogspot.com 
Damn, if you don't have this yet go buy it right now! This CD is awesome, probably the best noise-release of 2008. The thing that catches your attention right away is the package, I really can't describe how good it looks. Just check this to see for yourself. Still not convinced of buyin this? What if I tell you this is thier most balanced release to date, a very nice mix of improvised industrial and harsh noise. Alot of diversity in the sounds with a real progression through the track. You can hear alot of industrial sounding noise and even some more organic sounds like water, the mix of these two makes the release really interesting. Thier is one track on this CD but it last for almost 80 minutes so you won't get bored soon. Thier isn't much more to say about this. It's just an awesome release, interesting music and a great overall package. And all of this is self released!
__________________________________________________

UNI 04/2008 (cze, ) http://www.unijazz.cz
RadeK.K. přišel po reedicích starých nahrávek s novinkou, kterou natočil loni s MartiNem.B. Napalmed na albu nazvaném prostě 'iii' (vlastním nákladem, 2008, 79:50) a plně využívajícím osmdesátiminutové kapacity cédéčka nenabízejí žádnou radikální proměnu projevu. Drží se brutálního noise kombinují dál záplavu úderů na kovový šrot s množstvím silně zkreslených zvuků, které vytvářejí hutnou plochu z níž občas vystoupí do popředí houkání zpětné vazby. Tektonika je méně výrazná než u 'Up To The Ears In Tinnitus' z roku 1996, i když se osmdesátiminutová opus dá rozdělit na několik částí. Ze všech nahrávek ale má zejména úvodní divoká pasáž nejblíže k extatickým koncertům plným sonické záplavy vazeb, úderů, zvuků a ruchů.
Nejzajímavějším je však hned následující gradující pasáž, v níž zaznívá Kopelův řev i zvuky bublající vody v kovových nádobách, doprovázené sporadickými údery na kovy. Vše vyvrcholí v erupci zkreslených zvuků, jichž je takové množství, že pomalu splývají v bílý šum, z něhož občas slabě vystupují do popředí jen rány, vazby a zkreslený hlas nebo podivné skřípoty. Pasáž, následující po vyvrcholení je však až příliš podobná úvodu, což ukazuje na ošemetnost natočení jedné dlouhé improvizace. V jejím rámci se přece jen přístupy tolik nemění, jaké když je natočeno více kratších skladeb během několika sessions. S tímto problémem se nepotýkají jen Napalmed, ale třeba také Fred Frith na svých albech s živými sólovými vystoupeními. Ze standardu pak vystupují jen ojedinělé okamžiky a potvrzují trochu nadnesená slova Lindsay Cooperové, že z improvizace je dobrých vždy tak 10 procent.
Další silné okamžiky se objevují v polovině desky. Nejprve je doznívající šum ruchů podložen hutným generál basem a nad ním doznívá rytmus strojů, až se bas změní v hučení ohromného všepohlcujícího ohně. Občas pomůže i změna poměru hlasitosti jednotlivých zvuků, kdy je třeba rytmus nebo vazby výraznější než hutná širokospektrální základní plocha, popřípadě použití jiného efektu, například flangeru.
Poslední album Napalmed je však přes všechny výhrady opět vyjímečnou nahrávkou daleko za hranicemi toho, čemu se běžně říká hudba, přičemž Kopel se dostal do oblastí, jež zůstávají nedostupné i těm nejodvážnějším skladatelům soudobé hudby, což ukazuje srovnání jeho díla s nahrávkami odvysílanými v pořadu Vltavy RadioAcoustica. Škoda jen, že na své pouti zůstává osamocen a kromě otázek tvorby tak musí řešit nejen problematiku, jak vůbec dynamickou, mnohovrstevnatou a mimořádně hlasitou plochu zaznamenat, aby neztratila svůj charakter, nebyla zploštěna a stále se jednalo o "naprostej vejplach", ale taky otázky, kde vůbec záznam pořídit a spoléhat na dotáčky za "schoolshebny".  
Alex Švamberk
__________________________________________________

VITAL WEEKLY #624 (hol, 23.04.2008) http://www.vitalweekly.net
This is my second attempt at a review, the napalmed piece is 80 minutes! One track which begins with 20 minutes of cow bells and gentle swirling noise, rhythms rise and fall *deceptively* pleasantly - at 20 + minutes they begin to hit pans of water and grown all with the reverb and echo which then settles down to much the same cow bell clanging somewhere in a muddy mix, it's 30 minutes now - they are banging on canaries with rusty bicycles - and my eyes are glazing, the canaries don't last long, I think they/we might all be in a sewer, more water, the vague impression of cars above, and a nice bar selling beer and playing Frank Sinatra records. I joke - I wish! But there is no escape. 35 minutes and perhaps some crickets have got flushed down here with us, I long for daylight. There is more machinery, obviously part of the pumping plant, I think the crickets have died - I wish I had, some ooooo ooooooy voice sounds, half way and still clank clank, more rhythmic machinery (napalmed iii comes is a pyramid foldout thing - I'm saying this - hell knows why?) What seems like day 28 and I've lost the will to live.... and on it goes. (napalmed claim to be harsh noise - a war of attrition - they are wining) it seems I've been listening for months, I've chewed off all my toes and fingers on my left hand, typing with one of the fingers on my right, still another rhythmic pumping plant. I think I can hear the sounds of trams far above - I no longer believe the sky is blue - I'm probably GOING MAD. 50 minutes - seems like years - another outflow of sewage and more machinery muffled and in the distance, does anyone know a good joke.. And on they clank, its now 60 minutes which means 20 more to go, I could just write a short review and say it's a remarkable piece and hit the stop button. My life is over - has run its course, slowly the earth spins into the sun, black holes eat up the remains of dead stars and still this clank clank clank. Aghhhhhhhhhhhh!
(jliat)
__________________________________________________

WHIPLASH (cze, 2008) http://www.whiplashmag.net
Už nějakou dobu si říkám, že tento rok je na hudbu skutečně plodný a v případě mostecké kapely NAPALMED mi nezbývá nic jiného, než to jen znovu zopakovat.
Je až neuvěřitelné, kolik dnes můžeme najít žánrů v tzv. moderní hudbě, takže pokud si někdo myslí, že už jej nemůže nic překvapit, zřejmě neměl tu čest přijít do styku s tímto vskutku originálním tělesem o dvou členech.
To, co uslyšíte v prvních sekundách z vašich bedýnek, není poškozené CD vlivem počasí nebo jiných nešvarů a ani se nejedná o nějaký hloupý žert. Onen zvuk spadá totiž do škatulky noise, podstyl: industrial, podpodstyl: experimental. Když bych tento styl měl blíže specifikovat, pak se tedy jedná o naprostou improvizaci v podobě: rachotu, hluku, materiálu, efektů, kovů, vibrací, vln, zvuku... 
CD bylo nahráno Radkem K. a Martinem B., najdeme na něm 80-ti minutový track, který se mi jeví jako unikátní hudební mozaika, do které dle mě nezapadá vše tak, jak bych si představoval. Občas jsem očekával větší variabilitu a delší udržení rytmu v té, či oné minutě. To je ovšem jediné, co bych mohl této nahrávce vytknout, poněvadž jinak jsem se příjemně bavil, a to především u 10, 20 a 40 minuty. 
Je potřeba zdůraznit, že kdo si pustí NAPALMED jen jednou, tak naprosto nepochopí, oč tu běží, neboť toto je jedna z mála nahrávek, u které nestačí jen poslouchat.    
7,5 / 10     Jiří Marek

WHIPLASH (cze, 2008) http://www.whiplashmag.net
Třetí album předního českého industriálního komba, které se pod vedením páně Kopla pohybuje na okraji různých alternativních scén již bezmála 15 let. Zajímavě a netradičně pojatý ručně vyrobený obal a samozřejmě opět těžce pečlivá UG nahrávka z domácího studia a ve vlastní produkci. Jedná se o 80. minutovou improvizaci, není jasné zda na nějaké konkrétní téma, spíš to vypadá, že je to čistá kakofonie zvuků, pojatá jako energetická očista. Varování je jasné: „žádná hudba, žádné ticho, jen a pouze čistý drsně tovární improvisovaný hluk v napalmedním stylu“ ! Takže místo ukolébavek, písniček nebo snad nějaké struktury očekávejte jako vždy rachoty, hluky, materiály, efekty, kovy, vodu, vibrace, vlny, zvuky, bordel, odpad, dech, hlas, křik a jistě i nějaké další artefakty. Jelikož znám i starší věci NPLMD, mohu říci, že je znát určitý posun, především je z nahrávky cítit určitá umírněnost. Už nejde o to smazat posluchače naprosto nejhrubším způsobem od začátku až do konce, jak tomu bývalo dřív. Ale nemyslete si, že dvojce Martin a Radek snad vyměkli, pro běžného posluchače libujícího s v hudebních šířkách a muzikantských postupech je to stále dost daleko za hranicí snesitelnosti. Sám jsem musel poslech celé plochy rozložit do několika fází. Jediná příjemná pasáž z celé nahrávky, je posledních 5 sekund. Je velmi těžké si představit, v jakou chvíli si člověk tuhle záležitost pustí. Možná jako kulisu do dílny, vhodná by byla pro bývalé tovární dělníky na odpočinku, pokud by si chtěli zavzpomínat na mládí. Vynikající je na strašení sousedů a ještě lepší na vyhazování zákazníků z disko klubu. Také k ní můžeme přistupovat jako k zvukové bance, kterou je možné využít pro další tvorbu. Zkrátka je třeba hledat alternativy i v této oblasti, protože je to sice vylisované na CD, ale to neznamená že proto k tomu budete přistupovat běžným způsobem. Samotných tvůrců by se to možná i dotklo! 700 šťastlivců bude mít možnost řádně si protáhnout sluchovody touhle kovově betonovou štětkou. Zkrátka nehledejte v tom víc ani míň než zesílený život. Tady a teď ... tedy spíš někde tam za neproniknutelnou tovární stěnou. NOISE IS NATURAL (...)
- / 10     Alda-Man (Aleš Fuchs)
__________________________________________________

XV PAROWEK (pol, 02.04.2008) http://www.xvp.pl
Actually I kind of like it. I can't say that it's really really my favorite, because it's very long and monotone at times (for example first 20 minutes goes almost without changes).  But it's very heavy, industrial stuff, and I appreciate this heaviness - I don't really know other stuff like that. The sound on it, also has nice organic  subtlety.  I don't want to say what could be done different, because I don't think it's a good way to state my opinion - it's just the way it is - it doesn't have frequent variety, but it goes well with its heaviness and organic feeling.
Bartek Kalinka
__________________________________________________