Live Performance 11.1.2000 (Praha/Rock Cafe)
__________________________________________________

BIG BENG! #2/00
HERMAFRODIT, M.A.C. OF MAD, NAPALMED (Rock Café, Praha, 11.1.2000)
Zdánlivě nesourodá sestava se sešla u příležitosti křtu prvního dlouhohrajícího alba The One (Epidemie Records) pražské skupiny M.A.C. Of Mad. Nejdřív pódium opanovala jednočlenná sestava Hermafrodit, zastoupená Tomášem Zavadilem, který kouzlil zvuky z kytary a kláves, což dohromady vytvářelo mozaiku složenou ze stylů, jež Big Beng!u sice nejsou příliš blízké, tedy trip-hop a jeho různé až hrůzné odnože, ale Zavadil se v nich našel a původní Hermaphrodit přetrasformoval k obrazu svému. 
M.A.C. Of Mad se na scéně pohybují dostatečně dlouho na to, aby věděli, že čas jejich debutu nastal právě s prvními dny roku 2000. Poslední dobou často hrají na ultrametalových akcích, což vzhledem k jejich hudební tvrdosti a zejména pódiové divočině není vůbec náhodné. Současné šestičlenné obsazení, tedy se třemi sólovými kytarami, dokáže živě vytvořit skutečně drtící radlici, podpořenou motorem elektroakustických bicích. Samostatnou kapitolou je řvoun Jiří Volák, dříve vyškolený u jihočeských Plastic Grave, který nejen umně zachází s motorovou pilou, ale i  s ohněm, že by kissácký Simmons bledl závistí. Však také vedení klubu propříště hrátky s otevřeným ohněm zakázalo. V závěru koncertu došlo k netradičnímu křtu, kterého se ujal Tomáš Němec z tetovacího salonu Piranha. Ten v šatně v rychlosti napíchal kytaristovi Petru Trpákovi desítky dlouhých jehel do zad, aby jenásledně před zraky velmi slušně zaplněného klubu jednu po druhé vyndal. Škoda, že 'Maximálně přípustná koncentrace šílenství' zní na albu mnohem neškodněji.
Závěr obstarali mostečtí Napalmed. Tříčlenné družstvo shluklé okolo duchovního otce tuzemské noiseové scény, Radka Kopela, nejdříve jakoby zkoušelo, aby posléze rozbalilo svůj pohled na 'hluk' na plné obrátky. Vedle malého mixážního pultíku posloužily za nástroje rozličné předměty patřící spíše na smetiště než na pódium. Nicméně největším zážitkem bylo pozorování Kopela, kterak nervně obsluhuje železné předměty, rozladěné rádio a další propriety a v záchvatech smrtelné křeče řve do mikrofonu vlastní emoce
Tenhle koncert opravdu patřil k silným emočním zážitkům.
Bohouš Němec
__________________________________________________

RINSING STAGE 06/00/09
HERMAFRODIT, M.A.C. OF MAD, NAPALMED (Praha, Rock Café, 11.1.2000)
Dnešni koncert, na který jsem se těšil již vloni, byl jakýmsi "comebackem" pořádání živých akcí Martinem Čechem a jeho Epidemie. Za celou třífázovou performancí stál sám, neboť byla obsazena skupinami, kterým někdy dopomohl k vydání nahrávky na tom kterém nosiči.
První se představil HERMAFRODIT, víceméně "techno" záležitost, jež by klidně nalezla širší uplatnění v úplně jiném, než rockovém klubu. Ze strojů vycházející rytmické zvukové koláže oživoval mozek toho všeho, Tomáš Zavadil, prohrabováním se strunami elektrické kytary a místy hrdelním projevem. Dobrý a potleskem přivítaný start.
Hvězdy večera M.A.C. OF MAD, dnes po roce opět koncertovaly v Praze, byly ve formě, prořezaly se celou svojí industriálně deathmetalovou historií, pokřtily přečerstvé debutové a vůbec první oficiální plnohodnotné cédéčko "The One", jež vyšlo právě u Epidemie Records a především dokázaly bavit. Hrubou pohodu nebo chcete-li show vytvářelo chrlení ohně, ze kterého pálily oči, pohyb na pódiu, porcování porňáku motorovou pilou a v neposlední řadě sadomasochistický akt křtu zmíněného CD. Industriální dunivý death metal byl po celou dobu tak rozjetý, že jsem měl pocit, že se každou chvíli musí vyvalit ze zdi za pódiem rozpálený ocelový oř. Výborná atmosféra.
NAPALMED jsem dnes z podstatné části neviděl, neboť jsem v té době jejich setu pořizoval plánovaný rozhovor s M.A.C. Of Mad (viz. Metal Breath č. 44 /vychází ve stejné době jako toto číslo R.S./). Poslední minuty hlučné produkce a asi třetina pozorně naslouchajících a performery pozorujících mi potvrdila, že ona přibližně třičtvrtěhodina stála za to. Však se může kdokoliv přesvědčit z nahrávky, kterou Radek K. v nějaké podobě pochopitelně zveřejní.
Dle mého, velmi podařenou akci navštívilo nějakých 160 platících, což je v dnešní době sen každého pořadatele undergroundových koncertů. Jsem rád, že jsou v plánu další podobně zaměřené akce.
František Březina
__________________________________________________

ROCK & POP #2/00
M.A.C. OF MAD, HERMAFRODIT, NAPALMED (Praha, Rock Café, 11.1.2000)
Trvalo to, ale konečně existuje - řeč je o regulérním albovém debutu pražských M.A.C. Of Mad. Na křest CD The One si přizvali dva spřízněné projekty, přičemž Tomáš Zavadil vulgo Hermafrodit před slušně zaplněným sálem silně antikomerčně laděný večer zahájil. Už jsem delší dobu nezažil žádný jeho koncert, tudíž si nejsem jistý, jestli se návrat k hojnému používání kytary týkal jen tohoto vystoupení (zde bez tradiční projekce i jiných nehudebních efektů), nebo je stabilnějšího rázu. Základem Hermafroditových pocitových trance-ambientních (tuto charakteristiku však berte jen jako hrubě orientační vodítko) instrumentálek ale nadále zůstává naprogramovaný základ s některými zajímavými samply.
M.A.C. Of Mad dnes hrají už se třemi kytarami, což v kombinaci s drtivou rytmikou dává naprosto vražedný sound. Tenhle soubor připomíná zlostně funící a nesmlouvavě se valící kamion, jemuž není radno se neopatrně vmotat do cesty - rozmašíruje vás na cimprcampr a zůstane sotva mastnej flek. Není mi zcela jasné, proč je dodnes zván na industriální akce, protože s někdejší Střední Evropou nemá kromě přítomnosti kytaristy Petra Trpáka a bubeníka Miloše Filaře prakticky nic společného. Jeho záměrně poněkud monotónní - ale o to účinněji působící - muzika má nejblíž k jakémusi nehorázně napumpovanému death coru, což jen podtrhává naprosto nelidský záhrobní growling frontmana Jiřího "Fida" Voláka. Tenhle člověk je extrémní nejen svým hlasem, ale  i pódiovou prezentací. Kupříkladu na motorovou pilu už je u M.A.C. Of Mad publikum zvyklé, ovšem piercingové orgie přímo na pódiu (Fido se nechal probodat jehlami) jsou pro leckoho hodně silná káva. M.A.C. Of Mad rovná se vůbec oslava nejen hudebního extremismu (však také jejich název v překladu znamená Maximální přípustná koncentrace šílenství), aniž by z toho člověk cítil nutnost a laciné pózy.
To samé v bleděmodrém ale svým způsobem plaí i pro mosteckou trojici Napalmed. To je snad ještě větší šílenost! Už jen proto, že - ať se na mě nikdo nezlobí - je nelze považovat za v pravém smyslu slova hudební soubor (to není výtka, to je jen konstatování). Napalmed za pomoci různých přístrojů, které těžko dokážu pojmenovat, totiž vytvářejí čistý noise. Ryzí hluk bez sebemenších náznaků nějaké melodie či harmonie, avšak poměrně promyšleně strukturovan7 a v čase se postupně proměňující. Co je ovšem nejpodstatnější: na rozdíl od většiny takřka neposlouchatelných nahrávek je živé vystoupení Napalmed daleko záživnější událostí. Na otázku, jestli představují geniální avantgardu nebo totální blábol, však dodnes nedokážu odpovědět. Akorát by mě zajímalo, co si o jejich produkci říkali pánové od zvukařského pultu Rock Café. Jejich zpočátku naprosto vyděšené, později jen nechápavě se usmívající obličeje hovořily za všechny komentáře...
Petr Korál
__________________________________________________

SPARK #3/00
HERMAFRODIT, M.A.C. OF MAD, NAPALMED Kdysi v lednu, Praha, Rock Café, -8483 m
Ačkoliv jsem byl stižen klasickým stigmatem studentů vysokých škol, totiž zkouškovým obdobím, na křest debutové desky M.A.C. OF MAD jsem se těšil, zvědav, cože (nebo koho) zase přeříznou, a tak jsem zahodil skripta kamsi do hlubin skříně a za ozbrojeného doprovodu v podobě kolegy Třískaly se vydal lednovou Prahou směrem k Rock Café. To první, co mě překvapilo (pominu-li to, že Třískala přišel skoro včas), byla vysoká návštěvnost toho večera: musel bych opravdu lovit hluboko v paměti, kdy jsem viděl tak nabitý klubový koncert ryze podzemních sdružení, navíc čistě české provenience. I když je pravda, že trojice kapel zasahuje poměrně široké posluchačské spektrum, a navíc všechny nesou cejch kultovnosti, takže na druhou stranu se není čemu divit, ale své udělala také skvělá propagace koncertu - tolik plakátů na jednu akci jsem po Praze dlouho neviděl.
HERMAFRODIT v minulosti prošli zajímavou proměnou od cyber-grindu světové kvality po zajímavý hybrid elektronických stylů. V jejich dnešní podobě se mísí jungle, breakbeat, drum'n'bass se závany minulosti, a tak v některých skladbách Tomáš poskakoval s kytarou jako za mlada. Jakkoliv většina lidí nemůže změně jeho hudby stále přijít na jméno, já se hrdě řadím do té druhé kategorie, která hodnotí novou podobu stejně vysoko jako tu starou. Čekal jsem hodně, ale výsledek moje očekávání předčil.
M.A.C. OF MAD se svojí nonkoformní hudbou křtili svůj debut, kterého se konečně po letech zaslouženě dočkali. Atypickou hudbu skoro-Pražáků doprovázely různé efekty, to aby zmlsaný divák potěšil kromě svých uší i oči. Různé ohňostrojové hrátky jsou dnes možná klišé, ale k jejich vystoupení se hodily naprosto vyjímečně a nebyly jenom bezduchou exhibicí. Poté se konal pokus o zápis do Guinessovy knihy rekordů, když Mr. Fido najednou přefikl padesát ženských! Dodávám, že motorovou pilou, a že ony dívky momentálně odpočívaly na stránkách lechtivých časopisů v rozličných pózách. Hudba šestice oproti minulosti snad ještě víc zhoustla, zesyrověla, a není to jenom Fidem za mikrofonem. Dvě basy zkrátka dělají své, a dav se houpe naprosto ukázkově. Přichází konec, nebo spíše Radek Kopel. Jeho NAPALMED jsem již neměl možnost zhlédnout do konce, protože pokud vstáváte další den do práce kolem šesté, nemáte chuť použít k dopravě domů noční tramvaje. Věřme však našemu hornickému kolegovi a jeho povídačkám o skutečně industriální hudbě, podepřené industriální show. Jinak řečeno, bordel všude...
Věru, že ten klubový rok nezačal špatně, a pokud všechny ostatní koncerty v tomto roce budu vnímat coby stejně povedené jako ten vůbec první, který jsem v tomto roce navštívil, je na co se těšit.
Petr Frinta